Navštěvuje mateřské a základní školy a chodí po vánočních jarmarcích, kde v rámci dílniček maluje s dětmi. Kromě toho plní přání mnoha dalších lidí, kteří chtějí potěšit své blízké sklem či porcelánem s její malbou. Na nedostatek práce si nemůže stěžovat ani před Velikonocemi. A nejen v Třinci, kde učí na základní škole, ale také v Tarnowskich Górach, kde žije s rodinou a dělá průvodkyni ve starobylém stříbrném dole.

„Používám sériovou výrobu. Nachystám si deset sklíček, všechna nakonturuji a pak je postupně vybarvuji jednotlivými barvami. Vymalování deseti vitráží mi zabere tak tři dny. Nemaluji od rána do večera, ale ve volném čase během dne. Sklíčka mi dodává známý ze Zubří. Spolupracujeme už řadu let, něco namaluji a zadám mu to. Sklíčka zapeče v peci na sklo, takže nemají ostré hrany, tudíž se nikdo nepořeže,“ vypráví Anna Raab.

Používá speciální barvy na sklo. Dříve si je míchala sama. „Když se podívám na své první andílky a další výtvory, kolikrát se chytám za hlavu. S postupem času se moje ruka vypracovala a teď už si držím určitý standard. Malování na skle mě baví, ale teď už na ně nemám tolik času. Dříve toho bylo tolik, že na stůl v kuchyni nebylo možné položit skleničku,“ pousmála se. Podle jejích slov jí největší potěšení přinášejí nápady malujících dětí, které jsou pro ni inspirativní.