Příběh o hluboké sourozenecké lásce a zlatém jablku, které léčí všechny nemoci a trápení, poví, jak uchopit to, co je v životě nevyhnutelné a těžké, jak si poradit s emocemi, které se v těchto chvílích objevují. V inscenaci Daniela Sedláčková hraje, ale také se podepsala pod hudbu.
Nebeská tkadlenka je podle Daniely Sedláčkové nádherný křehký příběh psaný životem. „Spolupráce na této inscenaci byla pro mě nepopsatelným zážitkem. Měly jsme možnost pracovat v krásné ženské energii, v ženském kruhu a myslím, že pro všechny zúčastněné to mělo velký význam,“ svěřila se herečka, které se nejvíce líbil proces tvorby. A co se týče samotného hraní, baví ji, že v něm hrají pouze dvě herečky a musí neustále hledat společné propojení, aby vše fungovalo, neustále být ve střehu, balancovat na hraně zranitelnosti.
Pro Danielu Sedláčkovou to byl v tomto představení skladatelský debut. „Jsem za tu možnost a zkušenost velmi vděčná. Děkuji jak šéfovi scény Bajka Jakubovi Tomoszkovi, tak režisérce Doře Bouzkové a taky dramaturgyni Leně Pešak, že ve mě vložili důvěru,“ svěřila se herečka, pro kterou to byla velká výzva. Ne vždy to bylo při zkouškách jednoduché – neustále být ve střehu jak herecky, tak taky vnímat, co všechno je ještě potřeba hudebně změnit, dodělat. „Ale nemohu říct, zda je mi bližší hraní, či hudba. Ráda kreativní práce střídám. Dělá mi to radost a myslím, že mě to taky udržuje v nějakém svěžím nadšení pro věc,“ pokračovala Sedláčková.
Pohled do zákulisí
Bajka je loutková scéna a herci není zcela vyhledávána. „Myslím si, že drtivá většina herců asi touží dělat činohru. Asi pořád převládá ten pohled, že loutky jsou pro děti. Ovšem lidé se mohou přesvědčit, Nebeskou tkadlenku budeme opět hrát 1. března,“ nastínila Sedláčková. Myslí si, že přístup k loutkovému divadlu je jiný v Praze nebo možná obecně v Čechách, kde loutkových divadel a inscenací je k shlédnutí mnohem víc.
Českotěšínský soubor nehraje jen doma, ale vyráží i na výjezdní představení. Herci pak musí vždy reagovat na daný prostor. Někdy to prý bývá vzrušující. Některé věci se musí na místě třeba pozměnit. Ne vše, co funguje na domovské scéně, funguje stejně dobře i v jiném prostoru. Zvlášť pokud to není kulturní zařízení s jistým technickým zázemím a podobně.
„V poslední době již zájezdů není až tolik, jak bývalo. Nicméně to se v dohledné době změní kvůli rekonstrukci divadla. Těším se třeba na premiéru představení Frankenstein, které by se mělo odehrát na Dole Barbora na samém začátku nové sezony,“ naznačila herečka, která rovněž hostuje na České scéně v inscenacích Miluji tě, ale… a Splašené nůžky.
Miluji tě, ale… je muzikál o čtyřech hercích a pojednává řekněme takovou groteskní formou o vztazích v různých životních fázích a Splašené nůžky zase vynikají jedinečnou interakcí s diváky, takže Daniela Sedláčková je moc ráda, že se s touto formou představení mohla setkat. Prostě ráda střídá kreativní příležitosti.
Mladá herečka sní o tom, pracovat s otevřenými, kreativními, inspirujícími lidmi, kteří mají nadhled, je s nimi radost tvořit, může se od nich učit a odcházet ze zkoušek povzbuzená, nakopnutá. Ať už jsou to loutky, činohra, hudba k inscenaci, muzikál.
