Tentokrát se o vzpomínky podělil letos 82letý Petr Rubal, který v Třineckých železárnách začínal v mechanických dílnách Strojíren a staveb. Poté přešel na strojní údržbu. Už od 1959 koketoval s fotografováním (i pro Třinecký hutník), a proto ho přeřadili na propagaci, kde byl skoro až do důchodu. Po zrušení propagace přešel do Třineckého hutníku, ze kterého odešel na zasloužený odpočinek. Ale i jako důchodce stále fotografuje.
S Petrem Rubalem jsme vzpomínali na oblečení, které se tenkrát nosívalo. „Když jsem byl mladý, tak jsem se oblékal do riflí, k tomu nějaká bunda. A samozřejmě dlouhé vlasy, které jsem míval i já. Když šel člověk do nějaké společnosti, módní byl na vlasech tupý střih, který holička vytvářela pomocí kulmy,“ vybavoval si Petr Rubal.
Specifické byly košile, kterým se říkalo dederonky, protože je dělali v NDR. „Vyprali jste je, pověsili a za chvíli byly suché. Na těle byly ale nepříjemné. Byl to skoro samý silon, žádná bavlna. Nosívaly se i košile švédky, rozhalenka zde bývala spojena všitým trojúhelníkem,“ pokračoval pamětník, který si vybavuje i módu šusťáků – bundy i kalhoty. „Při chůzi oblečení šustilo, ale bylo velmi lehké a pohodlné. Při dobrém poskládání zabralo i málo místa, že je ženy klidně mohly dát do kabelky,“ vyprávěl Petr Rubal, podle kterého v zimním období frčely hubertusy.
Tuzex i Polsko
Když byl člověk nenáročný, v obchodech si oblečení bez problémů vybral a ceny nebyly nějak závratné. Za větší peníze se daly sehnat i lepší věci. „To jsme vyráželi do Ostravy, například do prodejen Ostravica či Horník. Kdo měl možnost, nakupoval v Tuzexu, který býval nejen v Ostravě, ale i ve Frýdku-Místku. Ale v Třinci byly i soukromníci, kde si člověk mohl nechat ušít oblek, ženy zase šaty,“ vybavoval si muž s tím, že boty často kupoval v Polsku. „Dříve jezdívali Poláci pro boty k nám, ale náš obuvnický průmysl postupně uvadal, takže jsme my začali jezdit pro boty do Polska. A bylo jedno, zda šlo o sandále, sportovní obuv či společenskou,“ pověděl pamětník.
Oblek pro kapelu
Petr Rubal hrával i v kapele, která měla v repertoáru taneční muziku v podobě lidových písniček, ale i modernější trend jako foxtrot a podobně. Koncertovali na plesech a jiných společenských akcích. „Otec naší zpěvačky byl krejčí. Ušil nám šedé obleky včetně vest. K tomu jsme měli bílou košili a kravatu,“ popsal muž, který ve skupině hrával na bicí. Skupina vystupovala hlavně v okolí Českého Těšína a Třince. Ovšem hrávala i na vinobraní v Darkově.
„Bývalo tam tolik lidí, že seděli na jeviště, na kterém jsme hráli. Jednou ke mně přišel opilý muž, zavrávoral a oběma rukama se mi zabořil do bubnu, který byl jen dva týdny po opravě,“ uzavřel.
