Přišel jste do rázovitého kraje Gorolů. Jak se tady u nás cítíte?
Vzhledem k tomu, že jsem rodák z Bukovce, tak velice dobře. Místní region mám moc rád, a to včetně Třineckých železáren. Mí bratři v huti pracovali, nejstarší na slévárně, další dva jako soustružníci. Sestra zase vařila v tamní kuchyni. Nebýt hutě, tak je v Bukovci velká bída, proto přeji Třineckým železárnám, ať se jim daří a nikdy je nepostihne to, co ostravskou společnost Liberty.

Když vaši bratři pracovali v železárnách, jak jste se vy ocitl v taláru?
Po základní škole jsem začal chodit na střední průmyslovou školu ve Frýdku. Bylo to zkraje osmdesátých let minulého století. Někde ve mně ale začala klíčit myšlenka, že bych chtěl jít spíše na kněze. Hodně jsme tehdy o tom rozmlouval s knězem Adamem Ruckim, který mě podporoval. Nechtěl jsem své rozhodnutí uspěchat, tak jsem šel ještě studovat na báňskou obor slévárenství, kde to ve mně dozrálo. Začal jsem se připravovat na zkoušky na teologickou fakultu v Litoměřicích. Po revoluci jsem nastoupil do Olomouce a dokončil školu. Začínal jsem pak na jižní Moravě. Když vznikla Ostravsko-opavská diecéze, přesunul jsem se na Bruntálsko, pak jsem přešel do Orlové, do Opavy, do Bohumína a teď jsem tady. V Ropici a ve Stříteži, pod kterou spadají i Guty. Ode dneška se mi navíc tak nějak těžce chodí a dýchá, protože na mě padlo břímě děkana frýdeckého.

Jak vám vyhovuje přestup z města sem na venkov?
Vzhledem k tomu, že pocházím z vesnice, tak velmi. Takže tady vlastně mládnu vzpomínkami. Nejsou tady třeba takové služby jako ve městě, ale tento nedostatek vyvažuje klid i pospolitost zdejších lidí. Na kulturu a další věci si do města vždy zajedu. Je to pro mne návrat domů.

Máte už tady v Gutech nějaké své plány?
Zatím jsem jak čerstvě vyoraná myš, takže hlavním cílem je rozkoukat se. Už teď ale vím, že mnoho věcí chci změnit, respektive uvést do původního stavu. Vztahy s lidmi i různými organizacemi tady totiž nebyly všechny ideální. Je třeba i napravit různá majetková vypořádání. Chci do dění i více zapojit místní občany, protože já se s lidmi rád bavím a mám k nim blízko. Žádné veletoče ale nechystám. To, co fungovalo, podržíme, ale další věci vyzkoušíme a přijmeme.

Mluvíme třeba o větším otevření kostelíku v Gutech veřejnosti?
Ano. Když se postaví nějaká kvalitní restaurace, je škoda, když je jen pro nějakých horních deset tisíc. Každý tam přece může vejít, zavoní mu to tam, a třeba si i něco malého dá. Stejně tak to platí pro nás v našem kostelíku. Kolem něj přece vede cyklostezka, lidé tudy rádi chodí, proto je tu myšlenka začlenit kostelík do programu Otevřené chrámy. Je potřeba jen doladit technické detaily, vyhradit prostory pro veřejnost a otevřít kostelík v určité dny během letní sezony. Myslím, že od příštího roku by to mohlo vyjít.