Pracuje na směny včetně víkendů, ovšem když se blíží vánoční svátky, nebo i Velikonoce, vrhne se na pečení perníčků.

„S pečením začínám na konci listopadu. Peču pro rodinu, známé, kamarádky. Ovšem nedělám to pro kšeft, ale pro radost,“ zdůraznila žena, která se k pečení dostala spíše náhodou. „Když byly školní plesy, rodiče dětí měli vždy něco na akci vytvořit. Kolegyně z práce dělala pro svou neteř perníčky – jako stužky na připnutí. Mně se to líbilo. Ovšem neměla jsem o tom ani ponětí, takže jsem hledala vhodné recepty a podobně. Mé výtvory měly úspěch a od té doby je po mně chtěli ve škole pořád. Tehdy mě pečení chytilo. Jsem samouk, ne vždy se mi vše povedlo, ale baví mě to,“ vyprávěla Folwarczná.

„Základem úspěchu je těsto. Mám svůj recept, který jsem našla ve slovenském časopise a osvědčil se mi. Mám kladné ohlasy i od kamarádek, pro které občas peču. Je totiž rozdíl těsto a těsto. Hlavně chuťově, což je o použitém koření. Já nepoužívám typické koření pro perníčky. Ovšem někdy postačí jen skořice a chuť je úplně jiná,“ nastínila perníkářka, která nechává zadělané těsto nejméně jeden den odležet. „Čím déle je těsto odleželé, tím je lepší. Někde jsem četla, že ho kdysi nechávali odležet i několik měsíců. Proč ne, je v něm med, který konzervuje,“ vysvětlila žena.

Když je těsto připravené, stačí jen rozválet, vykrojit potřebné tvary, upéct a nazdobit. Motivy na vykrojení vyhledávala v časopisech a tvrdí, že vykrajovátek je opravdu hodně. „Na vánočních trzích se dívám, zda je nějaké, co by se mi líbilo. V době 3D tiskáren je mnoho možností, ale já mám ráda ověřené věci,“ vysvětlila Folwarczná, která peče perníčky různých velikostí.

„Malé věci do tří centimetrů moc nedělám, to je náročné. U velkých také nejdu do extrémů. Domečky, které slepuji, mají kolem 20 centimetrů. Chtěla jsem zkusit i kostelík, ale ještě jsem se k tomu nedostala,“ pověděla perníkářka, která peče a zdobí perníčky různých tvarů, ale nemá ráda zvířátka, která jí dle vlastních slov moc nejdou.

Bílkovou polevu na zdobení si dělá sama. Používá i královskou glazuru, kterou kupuje. Nejraději má jednobarevné zdobení. Kvůli dětem nechtěla do polevy dávat konzervanty. Ale u domečků přidává třeba perličky, ať jsou trošku jiné. „Když se poleva podaří, je práce fajn. Když ne, musím ji upravit kvůli konzistenci,“ vysvětlila pernikářka, která nepočítá, kolik hodin pečení věnuje. Je to její radost. A ačkoliv je před Vánoci peče skoro každý den, přesto si na nich o svátcích pochutná.

„Přes rok peču perníčky výjimečně. Mým dalším koníčkem je totiž zahrádka, takže od jara do podzimu nemám na pečení dost času,“ uzavřela žena, která pro svou potřebu zvládne i další druhy cukroví.