Vánoční svátky jsou za dveřmi. Jak je vnímáte? Těšíte se?
Ano, těším. Vánoce jsou pro mne svátky odpočinku a klidu. Už teď vím, jak u nás budou vypadat. Nebudu muset nic dělat. Dobře se najím. Budu se válet a hrát hry na počítači. Budu koukat na pohádky a milovat se se svou ženou. I děti se budou koukat na pohádky a hrát v pokojíčku hry na počítači. Zkrátka plánujeme takovou tu krásnou domácí pohodu.
Co nějaké tradice? Dodržujete je?
Záleží na tom, kde svátky trávíme. Pokud jsme doma, zpíváme koledy, dokonce jsme lili i olovo, takže něco málo dodržujeme. Na první svátek vánoční se pak sejdeme s celou rodinou v Raškovicích u rodičů. Toto je naše hlavní vánoční tradice.
Co vaše štědrovečerní večeře? Máte rádi klasiku, nebo si připravujete moderní a neobvyklé jídlo?
Rozhodně klasiku. Takže bramborový salát a smažený kapr u nás nesmí chybět. I když tedy přiznám, že děti dodnes spíše preferují řízky z kuřecího.
Letos přišel do kin film Mord, ve kterém hrajete. Děj se odehrává na klasické zabijačce. Jak jste na tom vy se zabíjením? Mám na mysli vánočního kapra…
Musím přiznat, že to rozhodně není mou doménou. O kapra se u nás starají spíše dědečci. My dostaneme už pěkně připravenou a vykuchanou rybu. Když zapátrám v paměti, asi jsem dokonce kapra nikdy sám nezabil. Když jsem jako dítě trávil prázdniny v Bystřici, pomáhal jsem babičce zabíjet slepice. Ne, že bych to dokázal sám, ale třeba jsem ji držel a babička jí usekla hlavu. Myslím, že jsem to snášel docela dobře. Babička mi totiž vysvětlila, že pokud chci polévku, tak prostě musíme tu slepici zabít. Podle mě je to takto v pořádku, děti mají vidět, že se maso nerodí v obchoďácích.
Pamatujete si z dětství nějakou veselou příhodu z Vánoc, na kterou prostě nejde zapomenout?
Většinou se takové historky více či méně týkají alkoholu, a protože mí rodiče mu nikdy moc neholdovali, tak vlastně ani žádnou takovou vzpomínku nemám. Zato si pamatuju jednu příhodu z doby, kdy chodí čert s Mikulášem. Mám dva starší bratry, kteří se jednou rozhodli, že mi dají, co proto. Bylo mi kolem deseti let a oni se převlékli za čerta a Mikuláše tak důkladně, že jsem je fakt nepoznal. Přišli k nám domů a tvrdili, že jsem fakt zlobil, a proto mě odnesou do pekla. Bylo to peklo! Strašně jsem se bál, rodiče mě drželi, ale oni se mě snažili odtáhnout pryč. Bylo to natolik drsné, že to naši museli zarazit. Ale je fakt, že jsem pak byl opravdu hodné dítě.
Veřejnost si vás hodně spojuje s Divadlem Mír, kde jste ředitelem. Jaké s ním máte plány v novém roce?
V zimě plánujeme aktivně hrát hry, které máme v repertoáru. Novou inscenaci chystáme až na březen. Čtenáře Třineckého hutníku bych ale rád pozval na derniéru hry Brouk v hlavě. Odehrajeme ji v pátek 20. prosince od 19 hodin a zhlédnout ji může každý, protože ji budeme vysílat také on-line prostřednictvím www.mirplay.cz (informace k této aplikaci najdou zájemci na webu divadla.)
