Robert Vano dorazil na zahájení své výstavy v pátek 6. května. Byl hlavním hostem besedy, během které vyprávěl posluchačům o své tvorbě. Řekl například, že je v Třinci poprvé ve svém životě a posteskl si, že toho z průmyslového města ale moc neuvidí, protože se hned zase vrací zpátky do Prahy.
Světoznámý fotograf se často zaměřuje na akty. Ty také tvoří velkou část výstavy. „U mě je to jednoduché. V agentuře si vyberu modela, ten přijde, já ho vyfotím a odejde. Podobné je to i u holek nebo focení módy. Jsou ale i situace, kdy sám uznám, že něco vyfotit nemohu. Obrátili se na mě třeba pořadatelé výstavy kombajnů, zda bych jim je nenafotil. To jsem musel odmítnout, protože toto prostě neumím, nevyznám se v takové technice,“ usmál se Robert Vano.
Modely pro fotografování si vybírá podle svého vkusu. Odmítá ale například dívky i chlapce, kteří mají plastiku rtů. „To potom vypadají všichni stejně, není to ono,“ vysvětlil.
Vzpomínky
Robert Vano fotografuje od svých 15 let. Prvních 30 let práce si uchovával vše ve formě negativů či snímků. Když nyní připravoval novou knihu i výstavu, která je k vidění nejen v Třinci, ale i v pražském Tančícím domě, stálo ho to dost práce.
„Musel jsem skenovat jednotlivá políčka. Často si ani nepamatuji na lidi, kteří na fotkách jsou. Třeba mám fotky maminky na Slovensku a vedle ní někdo stojí. Kdo to je, už ale nevím,“ pokračoval.
Pěkně po staru
Robert Vano preferuje tradiční fotografování, jak se říká, postaru. „Najdete třeba starou fotku své babičky někde doma v truhle. A ta fotka je stále ostrá, kvalitní. Ty dnešní hned blednou, takže proto preferuji starou dobrou ruční práci,“ poukázal Robert Vano. Při focení se nejraději spoléhá na přirozené denní světlo.
Na focení má většinou ani ne hodinu času. Když má před sebou krásnou modelku, stačí jedna fotka a je spokojený. „Když vypadá blbě, můžu fotit třeba celý týden, a pořád vypadá blbě,“ zdůraznil fotograf.
Většinou fotí na polaroid, a to proto, že snímek chce vidět hned. A zavírat se do komory se mu už nechce.
„Jsem zvyklý takto pracovat a před smrtí to už měnit nechci, to, aby si lidi nemysleli, že jsem se na stará kolena zbláznil,“ smál se Robert Vano.
