Jaromír Staněk začal pracovat v bohumínských železárnách a drátovnách před 28 lety. Posledních 24 let je ale nedílnou součástí týmu Univerzální tratě. Na výtlačném stroji začal dělat zhruba před 15 lety. „Pokud je blok v peci dostatečně ohřátý, strojem ho vytlačím na válečkovou dráhu, po které putuje na válcovací stolici. Když ale potřebuji kvůli nízké teplotě blok v peci posunout, můžu s výtlačnou tyčí v peci manipulovat dle potřeby, abych blok prohřál na požadovanou teplotu,“ řekl Jaromír Staněk.

Právě teplota ohřátých bloků je pro další výrobní postup klíčová. „Sleduji na počítači teplotu bloku nebo bramy po výstupu z pece. Vím, jaká teplota byla před chvílí, jaká je aktuálně. Teploty si musím vyhodnotit a tomu přizpůsobit další postup. Například manipulátorem posunu blok blíže k hořákům,“ pokračoval Staněk, který má v tomto směru i výhodu, protože je zároveň i prvním pecařem. Tak zná podrobně chod a chování pece během výroby.

„Před začátkem šichty si s předákem skládky projdeme, co během směny půjde do pece a co už v peci máme. Tak víme, co nás čeká, a co pro jaký materiál udělat, aby topení bylo dle předepsaného harmonogramu. Vše se musí regulovat dle plánu. Když materiál v peci nemá potřebnou teplotu, raději na chvíli zastavíme i výrobu,“ vysvětlil Staněk, podle kterého je klíčové vše dobře naplánovat. Ne každý materiál může jít do pece za každým. Při ohřevu se musí dodržovat určitý technologický tok.

„Když je vše připraveno, na vozících se bloky nebo bramy dovezou k peci, do které se umístí tlačným zařízením. Po správném ohřátí blok vytlačím. Všechno závisí na spolupráci celé posádky, která obsluhuje jak pec, tak i trať,“ pokračoval zkušený strojník i pecař v jedné osobě, aby zdůraznil: „My jsme univerzální tratí, pracujeme s různými rozměry, různými materiály. Umíme naválcovat všechny třídy oceli, co se dá válcovat, válcujeme. Ale jakost materiálů je pro nás důležitá informace, protože pro každý materiál se v peci topí jinak.“

Jaromíra Staňka práce pecaře a strojníka baví. „Někteří mi práci mohou závidět, ale já to beru jako odměnu za roky strávené na provoze,“ svěřil se muž, který po práci nejraději relaxuje doma na chalupě.

„Čtyřicet let jsem bydlel v Bohumíně, ale nyní máme starší rodinný domek ve Velké Polomi. Takže pořád něco opravujeme, k tomu máme psa a nyní nám už dělají velkou radost vnoučata,“ uzavřel Jaromír Staněk.