Snímky, které pořídil během téměř 20 let, co na festivalu fotografuje, můžete vidět až do soboty, kdy festival končí. S Markem se známe mnoho let, proto si v rozhovoru tykáme.
Co tě přivedlo k focení jazzového festivalu? Radost z fotografování, nebo hudba?
Tak především radost z focení. Jazzové koncerty jsou velmi slabě nasvícené, proto je technicky obtížnější pořídit dobrý snímek. Na druhou stranu jsou emoce hudebníků velmi zajímavé a výrazné, což se pak příznivě projeví na výsledné fotografii. Co se týče jazzu, mám rád ten starý klasický (Amerika 30. let). Tomu modernímu nerozumím, vlastně kolikrát nevím, jestli kapela ještě ladí, nebo už hraje. Ale mám velký respekt k tomuto žánru, jelikož je technicky velmi obtížný, hrají se i nemelodické věci a mnohokrát během skladby dojde i ke změně rytmu. Sám trochu hraju na kytaru a vím, jak obtížné to je. Jazz bych si vůbec netroufnul hrát.
Jak dlouho už fotíš jazzový festival v Těšíně?
První jazz jsem fotil v roce 2007.
Zaujal tě někdo z hudebníků během té doby?
Všichni hudebníci byli velmi profesionální a velmi milí. Nikdy se mi nestalo, že by někdo měl výhrady vůči focení. A já se taky velmi snažím, abych je při focení nerušil. Potěšil mě například Láďa Kerndl, který během koncertu měl čas mi hezky zapózovat, a ještě prohodit pár slov.
Je někdo, na koho rád vzpomínáš? A případně proč?
Rád vzpomínám na dobré a zajímavé koncerty. Velmi se mi líbil třeba Dan Bárta, který je skvělý univerzální muzikant. Také mě holky z KaSS vždy potěší tím, že přidají na každý festival jeden koncert v žánru blues, který je mi mnohem bližší. Takže jsem zažil spoustu skvělých vystoupení.
Tvé portfolio je pestré. Co fotíš nejraději?
Jako každý chlap fotím rád ženy. Mám i ateliér a už jsem měl pár výstav i v tomto žánru. Dále velmi rád fotím rockové koncerty, protože tato hudba je mi blízká. Jelikož rád cestuji, tak samozřejmě rád fotím krajinu, architekturu a street fotografii. Takže to mám opravdu velmi pestré a vyhovuje mi to tak. Neumím si představit, že bych fotil pouze jeden žánr.
