Jak dlouho trvala vaše výprava do jižní Ameriky?
Bylo to přesně 31 dnů. Musel jsem si kvůli tomu přesunout dovolenou z jednoho roku do druhého. Letecky by se to dalo zvládnout za dva týdny, ale my jsme chtěli zažít dobrodružnou expedici. Cestovali jsme hotelbusem, urazili jsme devět tisíc kilometrů.
Z Buenos Aires jsme se vydali směrem na jih do Ohňové země, k nejjižnějšímu bodu jihoamerického kontinentu a odtamtud jsme vyrazili zpátky na sever do Santiaga de Chile.
Kolik vás putovalo po Argentině a Chile?
Jel jsem s manželkou. Celkem nás bylo patnáct, vesměs Čechů a Slováků, plus dva řidiči. Jeden z nich byl Peruánec, který žil dlouhá léta u nás. V hotelbusu jsme strávili v podstatě celý měsíc. Pro mě to byla první zkušenost s tímto dopravním prostředkem. Během svých cyklistických výprav podél velkých evropských řek jsem přespával v kempech ve stanu.
Co vás nejvíce zaujalo během výpravy na konec světa?
Argentina je opravdu rozlehlá, lze ji přirovnat k Rusku. Navštívili jsme města, národní parky, vyrazili jsme do hor, na ledovec. Tančili jsme tango, dopřáli jsme si argentinské steaky a chilské víno.
Patagonie je nedotčená, opravdu čistá krajina. Naše evropské hory jsou krásné, ale Andy – to je úplně něco jiného. Opravdu úžasná příroda.
Prozradíte nám vaše další cestovatelské sny?
Chtěl bych pokračovat v cestě po Jižní Americe. Rád bych navštívil Bolívii, Peru a dostal se k Indiánům. V Chile ani v Argentině jsme na ně bohužel nenarazili. Rád bych se také podíval do Číny, Tibetu, Nepálu a Indie. Láká mě třeba rovněž Kamčatka. Je toho spousta. Zastávám názor, že každá země může člověku nabídnout něco zajímavého.
Během svých cest fotíte lidi, nebo spíše přírodu?
Když se zaměřím na industriál, v tu chvíli mě zajímá industriál. Když krajinu, fotím krajinu. A když se rozhodnu fotit lidi, tak fotím lidi. Tohle všechno nedokážu skloubit dohromady. Zaměřuji se proto vždy na jeden směr, aby ty kompozice byly co možná nejlepší. V Patagonii jsem fotil krajinu a hory.
Coby industriální fotograf zachycujete hutě, doly a různé průmyslové závody. Které země jsou pro vás v tomto směru lákadlem?
Právě Čína a Indie, které se staly světovými průmyslovými velmocemi. Hutě a doly, to by mě zajímalo. Mám rozhozené sítě, snažím se tam dostat. Rozeslal jsem desítky e-mailů, zatím bez odezvy. Nepřijde jim normální, že člověk má zálibu ve focení industriálu.
V průběhu let jste nafotil 35 uhelných dolů. Koncem loňského roku jste vydal knihu s názvem Útlum. Zasáhl vás nedávný konec hornictví na Karvinsku a Ostravsku?
Samozřejmě. Byl to velice smutný pocit. Horníci, chlapi jako hory, plakali. Nostalgie. Fáral jsem, fotil na šachtách, při rubání. Co budu fotit teď? Likvidaci dolů?
