Do akce o nejchutnější hamburger se zapojilo 10 dvojčlenných družstev z Ostravy a okolí. Týmy si mohly ještě před soutěží ve svých školních kuchyních vyzkoušet přípravu pokrmů, se kterými se představí. „Věděli jsme tedy, do čeho půjdeme. Bohužel večer před soutěží se omluvil jeden z hochů, který měl s Nikol tvořit dvojici. Na poslední chvíli tak zaskočila Katka, která do toho vplula rovnýma nohama,“ řekla Helena Czeczotková, učitelka odborného výcviku Střední průmyslové školy TŽ.
Pravidla soutěže byla jasně daná a vše hodnotila tříčlenná porota, která posuzovala chuť, vzhled, originalitu, spolupráci týmu a časový limit. Každý z celků měl k dispozici indukční sporák, horkovzdušnou troubu a fritézu. Zbytek si musel přinést – od surovin až po inventář, což jsou příbory, talíře, hrnce, misky a podobně. Suroviny nesměly být předem nakrájené či jinak připravené. Poté měla každá dvojice 15 minut, aby si vše nachystala, a pak 55 minut, aby vše udělala a odprezentovala.
Werkový Ocelář
Děvčata si vylosovala startovní číslo 7. „V akci byly vždy jen dva týmy. Na jednu stranu měly naše holky výhodu, že než na ně přišla řada, mohly si vše okoukat. Ovšem na druhou stranu i znervóznět,“ naznačila učitelka odborného výcviku s tím, že vzhledem k našemu rázovitému regionu dívky vsadily na jednoduchost a pustily se do výroby Werkového Oceláře. K němu přichystaly dipy, salát z červené řepy s ořechy a balkánským sýrem zalitý FerMatem. Místo hranolků vyřezávaly z plátků brambor znak TŽ. Jako vykrajovátko jim sloužil 3D model. Tím si práci ztížily, ale na druhou stranu i zabodovaly.
„Byla jsem nervózní, vše bylo strašně rychlé. Niky se starala o maso, já zase o saláty. Myšlenky se mi honily hlavou a snažila jsem si mít všechno rychle hotové. V jednu chvíli jsem dokonce nevěděla, co mám dělat. Ale pak jsem to rozdýchala a dotáhly jsme to do konce. Ale 55 minut byl záhul. Jako divákovi se to táhne, ale když soutěžíte, jde to strašně rychle,“ svěřila se Kateřina Skalská, která si jako záskok neměla ani čas některé věci předem odzkoušet.
Její kolegyně Nikol Niemczyková se chystala asi dva týdny, ale ne každý den. „Zkoušeli jsme si i výrobu v časovém limitu, ovšem nějaký přesný časový itinerář jsme neměli. Vše jsem měla v hlavě, ale k dispozici byl i napsaný postup. Krize? Když jsme šly soutěžit, ale jak jsme začaly, už na to nebyl čas,“ usmála se Nikol Niemczyková, které se od poroty dostalo i pochvaly, protože jako jediná udělala do masa důlek.
Obě dívky, které soutěžily vůbec poprvé, byly při vyhlašování výsledků napnuté, aby neskončily poslední. Nakonec z toho bylo druhé místo a obrovská radost. „Pro holky je to cenná zkušenost. Jednalo se o práci nejen před porotou, ale i diváky. Celá soutěž ukázala, že naše žákyně se nebojí nových výzev a umí zabojovat,“ uzavřela Helena Czeczotková.
