Premiéra je za dveřmi, jaké máte pocity?
Den ode dne nám inscenace dozrává. Jedná se o poměrně náročnou konverzační komedii. Když hra stojí na textu, je vždy náročnější. Navíc obsazení této inscenace není malé. Čtrnáct postav rovná se čtrnáct hereckých osobností. Finišujeme a hledáme jistotu. Pokud bude mít inscenace pevné základy, tak se není čeho bát, a to se v celku daří. Musím zaklepat, po dnešku (středa – pozn. redakce) mám ze zkoušky dobrý pocit. Pan režisér to má dobře načasované.
Máte na jevišti raději volnost nebo svázanost?
Já si myslím, že pokud vám role vklouzne pod kůži, tak si tam volnost najdete vždycky. Režisér nám nechává určitý prostor pro vlastní tvorbu, ale jsou dané přesné mantinely.
Jak dlouho jste vnikala pod kůži Martě Brewsterové?
Spíše jsme se prali s textem, který je opravdu náročný. Vždyť scénář má 88 stránek. A textové úpravy dělal Jan Werich, mistr slova. Tvorbu tohoto velikána všichni známe a známe i jeho mistrovskou hru se slovíčky. Ale s osvojením role jsem nějaký závažnější problém neměla.
Míváte před premiérou trému?
Tréma k představení patří a bylo by moc divné, pokud by ji herec neměl. To by, jak se říká, zavánělo průšvihem. Tréma je určitá pokora k divákovi.
Už jste někdy hru Jezinky bezinky viděla?
Ne. Je to mé první setkání s hrou i textem. I když jsem nějaké představení, které hrajeme, už dříve viděla, snažím se nenechat se ovlivnit. V žádném případě nekopíruju postavu, musí být z mé herecké kuchyně.
Divadlo hrajete přes třicet let. Cítíte se herecky zaškatulkovaná?
Mám to štěstí, že mě režiséři obsazují charakterově různě. Jsem ráda, že mě neškatulkují, což podle mě herci škodí. Herecky zakrní.
Máte zkušenost s filmem?
Má zkušenost s filmem by se dala charakterizovat slovy: Jemně jsem k filmu přičichla. Před 25 lety jsem měla dvě malé filmové příležitosti, které se točily pro Českou televizi. Ovšem v loňském roce si filmaři vzpomněli i na herce Těšínského divadla a většinu z nás obsadili do epizodních roliček v druhé sérii kriminálního seriálu Stíny v mlze. Zahrála jsem si i já, i když po dlouhé době. Ovšem já mám raději divadlo. Při natáčení zhruba tři čtvrtiny času pročekáte, to je unavující.
Kde jste s divadlem začínala?
V roce 1991 v Šumperku, kde jsem byla jednu sezonu, pak 13 let ve Slezském divadle v Opavě a od roku 2005 působím v Českém Těšíně. Pocházím z Opavy. Po ročním působení v Šumperku jsem měla tu čest být u slavnostního znovuotevření opavského divadla po dvouleté rekonstrukci. Zahrála jsem si Verunku v Našich furiantech.
Na kterou roli nejraději vzpomínáte?
Můj druhý šéf, Karel Novák, říkal – budeš to muset udělat tak, ať si na své roli vždy něco pěkného najdeš. A je to pravda, hodně to pomůže. Vše je o hlavě. Každá role je pěkná. Když máte velkou roli a uděláte chybu, máte další možnosti vše napravit. U malé role to moc nejde, musíte tam dát všechno, co umíte.
Ale také se může stát, že vás při malé roli kolegové v textu přeskočí. Jednou jsme hráli Divou Báru, kde mám malinko textu. Pan kolega mě přeskočil a z herečky se stala mlčící kulisa.
