První setkání
Na úvod jsme zavítali do zkušebny A, kde všechno začíná. Zde se setkají dramaturg, režisér, kostyméři a technici, aby přijali první informace o nové hře. Kdo v ní bude hrát, jak bude vypadat scéna, kostýmy a podobně. „Pak přijdeme na řadu my, herci. Při první čtené zkoušce nás režisér seznámí s charaktery postav, jejich vývojem a podobně. Pokud se jedná o hudební hru, nastoupí i korepetitor hrající na klavír. Díky němu pronikáme do hudební části hry,“ vysvětlil Petr Sutorý.

Zkušebna jako jeviště
Dalším místem návštěvy byla zkušebna C, která je půdorysně stejná, jako jeviště. Zde začínají první zkoušky, ale protože ještě není hotová scéna, náznaky vstupů, dveří, míst k sezení a dalších důležitých věcí se připraví provizorně v této zkušebně. Herci se při mluveném textu učí pohybovat v prostoru a reagovat na sebe. „Tím, že je prostor stejně veliký jako jeviště, je pak přechod na něj a do připravené scény jednodušší. Na jeviště vyrážíme, jakmile technici připraví scénu,“ pokračoval Sutorý.

Prvně model, potom scéna
Než vznikne scéna ke hře, vyrobí se malý model, nad kterým režisér s dramaturgem a techniky diskutují. Scéna musí být hlavně funkční. „Rovněž musíme brát v potaz, že jsme zájezdové divadlo, proto musí být postavena scéna nejen pro naše divadlo, ale i další, kam se souborem jezdíme. Každé jeviště je jiné. Například v místecké Vlasti je široké, ale není až tak moc hluboké a vysoké. Naopak opravdu veliké je ve Zlíně,“ vysvětloval v prostorné dílně divadla Sutorý a dodal, že scéna se samozřejmě musí vejít i do autobusu, ve kterém se převáží.

Od svátečního fraku po hadr
Těšínské divadlo disponuje množstvím kostýmů, které jsou rozděleny na dámské a pánské a dále pak podle zaměření. V jedné části jsou svatební šaty, ve druhé oblečení pro princezny, v další pro služky. V pánské části nechybí obleky, klobouky, košile. Nač si režisér vzpomene, je v kostymérně. A když není, divadelní krejčové to dokáží vyrobit. Použité kostýmy se schovávají pro další možné využití.

„Měli jsme zde sváteční frak. Když si odehrál své, čekal na novou příležitost. V jedné hře jsme pak potřebovali frak, na jehož zádech byla vypálená díra. A tak hrál po potřebné úpravě opět. Pak už posloužil třeba jen pro nějaké hadříky,“ konstatoval herec.

Přímo na jevišti
Během prohlídky jsme zavítali i na jeviště, kde zrovna technici stavěli scénu na nedělní představení, kterým byla Kouzelná flétna. Ovšem nejdříve museli „zbourat“ scénu sobotní, to se hrála Anna Karenina. Protože Annu Kareninu měl soubor reprízovat mimo domovskou scénu, technici ji z jeviště naložili rovnou do speciálně upraveného autobusu. Postavení nové scény jim pak zabralo asi hodinu a půl. „V jiných divadlech to může trvat i o půl hodiny déle,“ shodli se technici.

„Kolik lidí se podílí na představení?“ zněl dotaz z řad návštěvníků. „K dispozici jsou čtyři technici na přestavby scény, vlásenkářka na úpravu paruk, maskérka, rekvizitářka, inspicient, nápověda, osvětlovač, zvukař. Podle potřeby. K tomu ještě musíme připočítat uvaděčky a šatnářky,“ vypočetl Sutorý. Ti všichni mají během představení své pevné místo a jasně dané úkoly, aby vše klaplo, jak má.

Orchestřiště pod forbínou
Zajímavostí budovy Těšínského divadla je, že pod forbínou je skryto funkční orchestřiště, které se v současné době už nevyužívá.

Přímo u jeviště je veliká místnost, kde jsou uloženy kulisy k aktuálním hrám. Z rampy je lze jednoduše naložit do upraveného autobusu a vyrazit na zájezdové představení. „Šatny jsou hned za jevištěm a nástupy herců hlídá inspicient,“ podotkl Sutorý.

Tradice divadla v Českém Těšíně
Česká scéna Těšínského divadla byla založena v roce 1945 a byla první scénou dnes třísouborového divadla. Prvním působištěm byl sál restaurace Na Střelnici.

V roce 1946 získalo divadlo sál hotelu Slavie (nyní hotel Piast) s přilehlými prostorami a sousední Fassalův dům pro potřeby administrativy a zkoušek, jakož i budovu v Tovární ulici.

Polská scéna vznikla v roce 1951 a spolu s Českou scénou se stala součástí Těšínského divadla v Českém Těšíně.

K podstatné a pro divadlo důležité změně došlo na konci sezony 1960–1961, kdy se soubory přestěhovaly do dnešní, tehdy nově postavené moderní budovy.

V roce 2008 se součástí divadla stala i scéna Bajka.