Jaké byly divadelní prázdniny?
Už skončily a s přibývajícím věkem se mně zdá, že jsou čím dál kratší. Prázdniny míváme sedm týdnů. Jedná se o klasickou dovolenou plus si vybereme přesčasy, které za ten rok díky hraní a zkoušení nasbíráme.
Já si nejlíp odpočinu, když cestuju. Rád jezdím po České republice, ale zavítám i do zahraničí. A to i během sezony, když je volno, tak si rád odskočím na výlet.
Sportujete?
Nejsem sportovní typ. Dnes je to již jinak, ovšem dříve šéfové divadel vůbec neviděli rádi, když někdo sportoval. Například že si během sezony zajel zalyžovat. Povídá se, že to kdysi mívali herci i ve smlouvě, aby nesportovali, ale já jsem již tohle nezažil. Ale že to ředitelé divadel nevidí rádi, to vím.
Jak jste si prázdniny užil?
Užil. V červenci odpočívám od divadla úplně, ale v srpnu se již začínám věnovat přípravě. Kromě toho, že hraji, jsem také repetitor a věnuji se hudebním nastudováním inscenací. To jsou věci, které musím připravit ještě dříve, než samotní herci začnou tuto inscenaci studovat. Několik měsíců předem musím připravit notový materiál, transponovat hudbu pro jejich polohu, protože nejsme v divadle, kde jsou zpěváci, jsou to všechno činoherci, kterým se vše musí upravit přímo na míru.
V Českém Těšíně působíte poměrně dlouho…
Začíná mi 13. sezona v Těšínském divadle. Dříve jsem působil 10 let v Ostravě v souboru operety, který již zanikl a nahradil ho muzikálový soubor. S jeho zánikem jsem přešel do Českého Těšína
Jak se ve městě na hranici cítíte?
Cítím se tady dobře. První rok jsem dojížděl z Ostravy, ale během něj jsem si zde vše občíhl a rozhodl se, že v Českém Těšíně bude můj nový domov. Koupil jsem zde byt, našel si ženu a jsem tady spokojený.
Máte čas poznávat okolí města?
Rád ho poznávám a našel jsem si tady i kamarády. Jeden mě protáhl po Beskydech, chodili jsme přímo po hranicích s Polskem. Mám rád tyto výlety.
Mám rád i zdejší placky. Dokonce jsem byl před pár lety na plackovém festivalu v Bukovci. Výborná akce. Rád poznávám místní kuchyni a je to na mně vidět. Jedna ze známých hereček kdysi říkala, že herec má být buď tlustý, nebo hubený, ale nic mezi tím. To potom není žádný typ.
Máte v souboru i mladé herce. Jak na vás působí?
Máme nově příchozí kolegy, kteří jsou fajn a určitě z nich budou skvělí herci. Jak se ale říká, ještě mají kufry na nádraží, takže je čeká spousta práce. Já se ještě nepovažuji za staršího kolegu, ale rád sleduji jejich pokroky.
Radíte mladým kolegům?
Když se věnuji hudbě, tak tam radit musím, mám to přímo v popisu práce. Repetitor ale v žádném případě není vůdčí osobnost, ale dělá vše proto, aby se to herci naučili. Necítím se být vedoucím či nadřazeným. Chci pro ně být starším parťákem.
Tohle dělám, protože když jsem začínal, měl jsem kolem sebe samé pohodové starší kolegy, kteří nepoučovali, ale na druhou stranu lidským způsobem mě vždy správným směrem nakopli.
Máte na jevišti rád improvizaci?
Na jaře jsme měli premiéru hry Splašené nůžky, ve které je velká část improvizace. První část se odehraje tak, jak je nazkoušená. Musí být přesná, protože na ni navazují další dvě části, které jsou improvizační. Prvně je to rekonstrukce vraždy se zapojením diváků. A druhá je čirá improvizace, protože diváci svými otázkami pomáhají. Máme sice připravené nějaké alternativy, ale divák vám to najednou nasměruje úplně jinak.
Někdy je na představení divák, který je přesvědčen, že ví naprosto přesně, kdo je vrah, trvá si na svém a málem vraždu hned objasní. To musíme utnout a diváka v uvozovkách usadit. Jinak by se vše prozradilo a nebylo by o čem hrát. Já jako vyšetřovatel musím vše koordinovat. Ale představení si užívám, protože divák žene děj dopředu.
Na druhou stranu jsou představení ve verších a to se takový Shakespeare těžko improvizuje.
Jak vám jde učení textu?
V předešlém angažmá, což bylo hudební divadlo a já se věnoval spíše hudbě, bylo textu k učení méně. V Českém Těšíně, kde je klasická činohra, jsem se několik let učil učit se učit na představení. Nikdo se neučí text slovo od slova. Důležité je znát a umět dějové situace, které jdou po sobě. Potom vás nikdy nezradí, že neumíte text. Musíte ale znát sled situací, vědět, co se bude dít.
A popřípadě je po ruce nápověda…
Nápovědu mám velice rád. Staří herci dokonce říkávali, že v divadle jsou dvě nejdůležitější osoby, a to pokladní a nápověda.
Na které představení se v nové sezoně nejvíce těšíte?
Já osobně na Kouzlenou flétnu, na které se budu z inscenačního týmu podílet nejvíce. Musím vše nastudovat a s kolegy pak nacvičit celou operu. Věřím, že představení bude potvrzením toho, na jaké hudební úrovni je náš soubor, ukáže to i na jeho multifunkčnost. My se neškatulkujeme do žádného žánru, musíme zvládnout všechno.
