O krátký rozhovor Třinecký hutník poprosil Petra Litworu, který je stálicí českotěšínského jazzu a jednou z duší celého festivalu.

Letošní ročník festivalu je minulostí. Jaký byl?
Jako muzikant jsem si ho užil hlavně hraním. A z druhé strany, jako pořadatelé jsme se maximálně snažili udělat ho co nejpřitažlivější, ale v tomto směru jsme limitováni penězi. Něco se povedlo, něco ne – jako v životě. Co mě však mile překvapilo, byla veliká návštěvnost. Přiznám se, že po covidové době jsme v tomto směru měli trošku obavy.

Když byl první ročník festivalu, věřil jste, že bude žít až do současnosti?
To vůbec, začínali jsme za komunistického režimu a vlastně nikdo nevěděl, co bude příští rok. Ale vždy se nám podařilo festival uspořádat, lidé nám hodně pomáhali. Když to shrnu, kromě jednoho roku, kdy byla pandemie koronaviru, jsme festival měli každým rokem.

Příští rok oslaví festival 50. ročník. Kdy se na něj začnete připravovat?
Na něj se musíme pořádně připravit, protože se jedná o významné výročí. Můžu říct, že hned od začátku nového roku na jeho přípravě začneme intenzivně pracovat. Samozřejmě vše se bude odvíjet od financí, ale v tomto směru máme dobré signály z radnice Českého Těšína, kde jsme dostali příslib podstatně větší pomoci, než tomu bylo doposud. A nejedná se jen o finanční pomoc. Věříme, že to bude jazzový svátek.

Na který ročník festivalu nejraději vzpomínáte?
Velmi se podařil v roce 2001. Festival se konal venku, nechyběla ani špička polského jazzu. Rovněž se nedá zapomenout na první dva tři ročníky. Dorazili hudebníci nejen z Moravy, ale i z Prahy. V Českém Těšíně má jazz dlouholetou tradici a muzikanti vyznávající tento druh hudby k nám vždy rádi jezdívali.

Chodí na festival i mladí návštěvníci?
Chodívali, teď již méně. Ale jak se mění lidé, mění se i samotný jazz. Má nové prvky, na které mladí slyší. Naštěstí je mezi nimi zájem hrát tuto hudbu. V Českém Těšíně jsou velice dobří muzikanti, proto nemám o českotěšínský jazz žádný strach. A věřím, že lidé budou chodit také.