„Snová matérie je lepivá, přilnavá. Člověku se do paměti zaryje nějaký sen a zůstane symbol, se kterým se pak může dále pracovat,“ takto charakterizuje výstavu v Českém Těšíně Andrea Uváčiková. Jak říká, na jejich dílech se objevují i určité prostory, které bývají ve snech. Scény jsou deformované, jinak seskupené, manipulované. „Ale jsou tam i další objekty, které tam původně nepatří. Jedná se o fabulaci, nebo snovou realitu? Prostě o svět na pomezí. Věci vytahuji ze svých snů a zaznamenávám, kontextualizuji,“ dodala autorka.
Její obrazy jsou jednou velikou sérií cyklu, kterému se věnuje zhruba jeden rok – kdy se proměnil její snový svět – snad v reakci na izolaci a karanténu, která v té době sice skončila, no zůstala zarytá v paměti. V Českém Těšíně vystavuje jen část, která je přizpůsobena danému prostoru.
„Ale jedná se o jeden ucelený cyklus daného příběhu,“ vysvětluje autorka, která se umění věnuje od střední školy. A jak dlouho se ještě tomuto cyklu hodlá věnovat? „Dokud téma nevyčerpám a jde to samo. Pokud tomu tak není, nabízí se otázka, zda by se člověk neměl zabývat něčím jiným,“ uzavřela Uváčiková.