Snímky zachycují skupinové akty žen zasazeny do krajiny. Vévodí zde přirozená krása, která nepodléhá obecným požadavkům fotografického modelu. Je spojena s nádherou přírody, která až bere dech. „Na snímcích je zachyceno pětadvacet žen ve věku od třiceti do pětasedmdesáti let, které se všechny ani neznaly, spojuje je především místo, kde žijí,“ poukázala iniciátorka výstavy Mariana Krasnolipská.

Do projektu šly účastnice s hlavním cílem, chtěly zachytit to, co je pro České Švýcarsko charakteristické, navíc nahými těly. „Tedy krajinu skal a skalních měst, hlubokých roklí, křišťálově průzračných řek, plazivých luk, krajinu plnou kapradí, borůvčí, bukových i smrkových lesů, březových hájů, čediče a pískovce. A také krajinu, která je spojená s generacemi našich předků, jejichž stopy v ní můžeme vnímat,“ pokračovala Mariana Krasnolipská. K tomu, aby se nahé ženy spojily s krajem a podaly svědectví o přírodním i lidském bohatství Českého Švýcarska, bylo podle ní zapotřebí hodně odvahy.

Fotograf měl podle jejích slov plné ruce práce s technickou stránkou focení. Kompozice, které by za normálních okolností fotil třeba celý den, musel zvládnout za hodinku. Návštěvníci při pohledu na výstavu fotografií povětšinou nakonec zjistí, že je nahota nepobuřuje, ani nestrhává. Je pro v tomto případě něčím absolutně samozřejmým, přirozeným a krásným.