Za inscenaci získala ocenění za nejlepší ženský herecký výkon roku v rámci Jihočeské Thálie 2020. Po skončení festivalu Teresa Schel obdržela cenu odborné poroty za nejlepší ženský herecký výkon.

Můžete představení Holky a kluci přiblížit?
Předvádím hodinu a půl mluvení s jemným pohybem bez změny světla, hudby. Je to silný příběh ženy, která si prošla životem hezkým i velmi tragickým. Je to na hraně divadla a reality, ač se jedná o divadelní hru. Je to zpověď u kruhové terapie, přičemž vše je děleno přednáškou. Sedím v kruhu, diváci kolem mě, takže jim vidím do tváří. V Českém Těšíně to bylo specifické, ale jsem šťastná, protože v hledišti nechyběla rodina, známí. Bylo to však náročnější, protože lidi znám. Musím hodinu a půl mluvit a přitom nezapomenout text.

Hrajete sama. Musíte se spolehnout jen na sebe…
Mám parťáka psa Ludvíka (smích). Je to na mně a jsem ráda. Je to nejtěžší a nejextrémnější představení, které jsem kdy dělala a asi dělat budu. Byla jsem vybrána dramaturgií a režisérem. Samozřejmě hrát komedii ve dvou je lepší, protože Holky a kluci jsou představením, do kterého se vám ani moc nechce. Nechcete to prožívat znovu a znovu. Ale pro diváka je to vyhazov z komfortní zóny.

Kolikrát už jste to představení hrála?
Asi 20 repríz. V Budějovicích hrajeme do dubna a pak až na podzim. Sedm měsíců nehraji a pak to mám nahuštěné. Na začátku sezony bývá nervozita. V Českém Těšíně je jiný hrací prostor než v Budějovicích.

Kolikrát po představení dostávám zprávy, že lidé nemohli ani tleskat, protože byli v určité tenzi, která jim v tom bránila. Já třeba můžu mít pocit, že se jim představení nelíbí, ale oni jsou pod vlivem textu.

Jak jste si vystoupení v Českém Těšíně užila?
Zápasila jsem s radostí a nervozitou. Hrála jsem zde v dětství několik věcí, ale dětskou hvězdou byla spíše moje sestra, dvojče Agnieszka. O profesionální divadelní dráze jsem začala přemýšlet během studií na gymnáziu. Po maturitě jsem tady dva roky působila jako nápověda a také hrála.

Cítíte se ještě jako Těšíňanka?
Už to bude 20 let, co působím v Jihočeském divadle. Takže se sice pořád cítím jako Těšíňanka, ale na jihu Čech žiju větší polovinu života, doma už jsem tam. Vdala jsem se, bydlím na vesnici pod malými kopečky, mám psa, kočku. Cítím se tam dobře.

Hrajete i v televizi. Co je vám bližší?
Nejlepší je střídat hraní v divadle a v televizi. Ale v televizi nyní hraji méně, naopak v divadle mám práce dostatek. Líbilo by se mi, kdyby hraní bylo vyváženější a příležitostí v televizi více.

Za inscenaci Holky a kluci jste dostala Jihočeskou Thálii 2020…
Je to moje jediná Thálie a cením si jí. Rolí jsem měla nespočet, přesto jsem ráda, že jsem cenu dostala zrovna za tuhle inscenaci.