K hudbě měli jeho rodiče blízko, táta skládal písničky a mamka hrávala na klavír. „Nemůžu říct, že jsem se narodil do ryze hudební rodiny, nicméně hudební základ a lásku k hudbě mi rodiče určitě dali,“ zdůrazňuje Bubík.

Na základní umělecké škole hrál na klavír a posléze na kytaru. „Na klavír jsem hrál z donucení, nějakých pět šest let. Hrála na něj babička, teta, maminka, takže já coby nejstarší syn jsem musel také. Ve 14 letech jsem se sám dobrovolně přihlásil do zušky na kytaru. Hrál jsem na akustickou a elektrickou,“ vzpomíná na své začátky.

Dnes je doménou Adama Bubíka zpěv. „Do 15 let jsem zpívat nechtěl, styděl jsem se. Takže vlastně ani nezpívám moc dlouho,“ přemítá.

Více se dočtete v zítřejším vydání Třineckého hutníku.