Do finále můžou zasáhnout i děti, které nehrály v žádném z předchozích tří turnajů. „Pořád jsou volná místa. Hlásit se mohou i dívky, omezili jsme ho jen věkem – určený je pro děti třetích až pátých tříd. Je to první startovací ročník, nechtěli jsme to přepálit,“ uvedl Jurek Goryl, který s Šimonem Hrubcem a Michalem Raszkou akci vymyslel a organizuje.

Zakázali ještě i profesionální výstroj. „Každý musí mít jen hokejku, brankář molitanové betony a může mít kšiltovku jako lapačku. Hrát se bude s ošoupaným tenisákem, prostě jako za starých časů. Dětem jsme zařídili dresy, taková různobarevná trička, která jim zůstanou na památku. Zápasy řídí rozhodčí,“ dodal.

„Líbí se mi, že přišly i děti, které držely hokejku poprvé v ruce.“Jurek Goryl, spoluorganizátor akce Pojď ven

Od začátku prázdnin zápolily děti ve třech hracích dnech – na první dva přišlo 27 dětí, na třetí 36. „Odhaduji, že i s rodiči jich bylo na posledním dni přes sto. Líbí se mi, že přišly i děti, které držely hokejku poprvé v ruce. Nechyběly emoce, bojový duch, rodiče u mantinelu podporovali děti. Máme spoustu skvělých reakcí, vychází nám to nad plán,“ těšilo ho.

Na finálový den se pravděpodobně přijdou podívat i někteří hokejisté z áčka Ocelářů. Určitě nebude chybět gólman Hrubec, který na tohle období svého dětství rád vzpomíná.

„Hráli jsme před barákem nejen hokej, fotbal, ale i baseball. Doma jsem měl pálku, hledali jsme pravidla, jak se to vůbec hraje. Pamatuji si také, jak nás rodiče nemohli dostat domů, a můj táta mi posílal ze sedmého patra kukuřici na háčku rybářského prutu, abych se najedl. Když jsme měli zaracha a nemohli jít ven, byl to ten největší trest. Člověk jen smutně poslouchal mlácení hokejek, a jak po sobě tví kamarádi pokřikují. Proto se lépe učil a choval, aby mezi nimi příště nechyběl,“ vysvětlil Šimon Hrubec.