Den po Beskydské sedmičce? Prala jsem, uklízela, smála se Kobieluszová

Obrovský obdiv si zaslouží manželé René a Beata Kobieluszovi, kteří došli do cíle Beskydské sedmičky a v pondělí už nastoupili na ranní směnu v Třineckých železárnách. Součástí článku je i fotogalerie ze závodu.

Manželé René a Beata Kobieluszovi před startem Beskydské sedmičky nevěděli, do čeho jdou. Foto: René Kaleta

„Docela v pohodě,“ odpovídali manželé shodně na dotaz, jak se cítili den po závodě. „Fungovala jsem v neděli normálně. Prala jsem, uklízela, zašla si do lesa na hříbky. I šéf se mě v práci ptal: Vy můžete po B7 chodit? To není normální,“ rozesmála se Kobieluszová, zaměstnankyně Enviformu a skladnice na provozu Koksochemická výroba.

„Fungovala jsem v neděli normálně. Prala jsem, uklízela, zašla si do lesa na hříbky.“Beata Kobieluszová

Její muž přiznal, že jeho tělo snášelo zátěž malinko hůře. „Pracuji jako řidič v garážích Strojíren a staveb a trochu jsem během šichty cítil lýtka. Ale vůbec mě to nelimitovalo. A bezprostředně po závodě jsem byl hlavně unavený, usnul jsem už v autě na cestě domů,“ vysvětlil.

Závod začínal stejně jako loni v 22.00 na Městském stadionu v Třinci a náročná trasa s převýšením pět kilometrů poté vedla přes sedm beskydských vrcholů. Postupně se závodníkům do cesty postavil Velký Javorový (1031 metrů nad mořem), Pod Velkým Lipovým (910), Travný traverz (850), Lysá hora (1324), Smrk (1276), Čertův mlýn (1205) a Radhošť (1129). Jejich výsledný čas 22 hodin a 27 minut znamenal v kategorii smíšených dvojic ve věku 46 až 55 let celkové 26. místo.

„S výkonem jsme spokojeni. Chtěli jsme dojít do cíle za 22 hodin. Další noc bych už nechtěla jít. Kdybychom to nestihli, nic se neděje. Nejsme sportovci, co musí nachodit 150 kilometrů týdně. Chtěli jsme si závod vyzkoušet a zažít,“ vysvětlila Beata Kobieluszová. Její muž souhlasil. „I tak jsme se domů vrátili kolem 23.00 a například já jsem už den před závodem nemohl pořádně spát,“ dodal.

Žádnou speciální přípravu na závod, kterého se zúčastnili poprvé, neměli. „Do května jsme se na Beskydskou sedmičku vůbec nepřipravovali, nebyl čas. Máme čtyři děti od 8 do 15 let, každý z nich má dva tři kroužky. Upřednostňovali jsme jejich soustředění, tréninky, zápasy, turnaje. Sami také vedeme po práci kroužky. Já taneční v třineckém DDM, manžel házenou a florbal,“ pokračovala Kobieluszová.

Ani v létě netrénovali žádné extra velké porce. „Občas jsme si z Bystřice zašli na kopec a postupně jsme zvyšovali úseky z deseti na třicet kilometrů týdně. Ještě jsme si jednou udělali túru z Lysé hory na Smrk a zpět, abychom poznali trochu trasu. Takové dva v jednom,“ pokračoval Kobielusz.

Na Čertův mlýn dokonce vylezli úplně poprvé v životě až v závodě. „Společně se Smrkem to byl nejnáročnější výstup. Dolů se šlo nejhůře z Pusteven na Ráztoky. Ale krizi jsme fakt neměli žádnou, ani vztahovou. Nenadávali jsme si. Chtěli jsme zjistit, zda na to máme, nešlo o zkoušku našeho vztahu. Jsme spolu už šestnáct let a vím, jaká je. Hodná, tolerantní,“ doplnil.

Mezi třemi tisíci jubilejního desátého ročníku Beskydské sedmičky se nacházelo i několik dalších nadšenců z našeho regionu. Špičkový výkon podal Petr Latka, který v soutěži jednotlivců došel do cíle 14 hodin a 42 minut. V kategorii nad 41 let skončil šestý, celkově byl 23.

Další zprávy z regionu