Vychoval řadu mládežnických a seniorských reprezentantů, kteří startovali na nejvýznamnějších akcích. Mezi jeho svěřence patřil Josef Krysta, účastník dvou olympijských her (1976, 1980), i Vladislav Bojko, který byl v širší olympijské nominaci pro hry v Moskvě.
„Rád vzpomínám na partu v oddíle, na trenéra Jiřího Fraňka. S výborem zápasu vytvořil zdravou a soutěživou atmosféru, která dosáhla až vítězství v dorostenecké lize. V mých očích to byl otec zápasu třinecké mládeže,“ řekl Krysta před dvěma měsíci na oslavách sta let od založení oddílu.
Fraňkovi, který byl v období 2004 až 2014 předsedou oddílu, už tehdy zdraví neumožnilo, aby se akce účastnil. „Navštěvoval jsem ho pravidelně v nemocnici i domově důchodců a můžu říci, že ho vždy velmi zajímalo dění kolem zápasu. Myšlenkami byl stále s námi. Byl plně oddaný rodině a zápasu,“ řekl čestný předseda oddílu Petr Casadio po posledním rozloučení, které proběhlo před dvěma dny.
„Jeho odchod na mě zapůsobil velmi silně, protože jsme přišli o jednoho z té garnitury zápasníků, se kterými jsme v 70. letech začínali novou a úspěšnou éru našeho oddílu v Třinci. Je mi z toho moc smutno,“ dodal.
Vzdělával se při zaměstnání
Jiří Franěk přišel do Třince jako závodník a trenér v roce 1969. Zároveň nastoupil do Třineckých železáren do soustružny válců.
„Družstvo mužů jsme tehdy nepřihlásili do soutěže a hledali jsme novou krev. To, že jsme přivedli Juru, bylo trefou do černého. Ihned se zařadil k oporám družstva mužů, jako trenér i závodník mu pomohl k postupu do první ligy,“ uvedl Petr Casadio.
Franěk získal na žíněnce mnoho medailí, ale úspěšný byl především jako trenér. S třineckým dorostem vybojoval během tří let na mistrovství ČSSR postupně bronz, stříbro a titul. „Tím začal náš vzestup, protože jsme měli z čeho vybírat i do družstva mužů. Vždy naše týmy hodně stály na odchovancích,“ vysvětlil.
Fraňkovu lásku k zápasu dokazuje i na příhodě, že se kvůli trenéřině stal opět žákem. „Měli jsme dobré výsledky, ale pokud jsme chtěli získat tréninkové středisko mládeže (TSM), musel mít licenci nejvyšší třídy. Byl jen vyučený, a tak si dodělal maturitu a na VŠ studoval při zaměstnání poctivě trenérskou jedničku. Procházel úspěšně, bez oprav. Svaz nám tak přiklepl začátkem 80. let TSM, a tak v železárnách skončil a stal se placeným trenérem,“ přibližoval.
Líbilo se mu také, že si Franěk neustále rozšiřoval své trenérské znalosti. „Čerpal z literatury, zajímal se o moderní trendy. Sledoval také práci druhých trenérů, například Kamila Odehnala. Byl všímavý, přemýšlivý, měl rád například šachy. Chodil je hrát do klubu důchodců. Na soutěže si vozil cestovní šachy,“ pousmál se. „Měl také dar, že uměl své poznatky klukům předat a vysvětlit. Byl to výborný a oblíbený trenér, skvělý kamarád a sportovec i férový a obětavý člověk. Bude mi chybět,“ řekl Petr Casadio.
Za trenérskou činnost a významný podíl na rozvoji zápasu obdržel před deseti lety i Cenu města Třince (2011). Působil také jako pomocný trenér u československé reprezentace. V roce 2006 obdržel od svazu zápasu čestný titul „Zasloužilý trenér“.
