Bedecs se k tréninkům vrátil před třemi týdny. „Nechci nic uspěchat, proto jsem začal pozvolna. Chodím hlavně běhat, teda snažím se, aby to tak vypadalo. Vydržím ale zhruba deset minut a musím si dát pauzu. Sval je ochablý a noha ještě zátěž moc nezvládá. Na druhý den se ani nemůžu pořádně hýbat. Nepomáhá mi, že byly doteď zavřené posilovny, snažím se tak alespoň cvičit doma. Vím, že musím být trpělivý,“ uvedl Bedecs.
„Všichni doktoři z České republiky a ze Slovenska mi říkali, že nic podobného ještě nikdy neviděli. Zranění si fotili, průběh operace natáčeli. Jsem pokusný králík.“Třinecký fotbalista Imrich Bedecs
Koleno ho už trápilo na jaře, když v republice platil nouzový stav a trénoval jen individuálně. „Běhal jsem hodně po betonu a bolest se stupňovala. Vytvořil se mi váček pod čéškou a doktor Buzek mi vytahoval vodu pořád ve větším množství. Od určitého bodu se jí nevytvářelo tolik a váček tuhl. Mohl jsem jít v té době na operaci, ale bál jsem se, že nestihnu jarní část. Už jsme trénovali s týmem, blížil se restart. Chtěl jsem hrát a na operaci jít až po sezoně. Koleno si to ale vyřešilo po svém,“ pokračoval.
Osudný okamžik se stal ve 22. kole, v domácím utkání s Vyšehradem. „Neviděl jsem záznam a ani si ho nechci pouštět. Když si ho ale přehraju v hlavě, šel jsem (v blízkosti půlící a postranní čáry) naplno do souboje o míč, který jsem chtěl odkopnout do zamezí. V poslední sekundě jsem se ale rozhodl udělat něco jiného, protože jsem přiběhl k balonu rychleji než soupeř. Chtěl jsem ho odstavit tělem, a když jsem se zapřel, praskla mi šlacha, která spojuje vazy a čéšku. Ani si nemyslím, že by mě fauloval, anebo že bych byl přetížený (hrál pátý zápas během šestnácti dnů). Cítil jsem se během utkání skvěle. Šlo jen o jeden špatný pohyb,“ popsal nešťastnou situaci.
Okamžitě věděl, že je zle, a hřiště opustil na nosítkách. „Odtrhla se mi čéška, vyskočila až někde ke stehennímu svalu. Museli ji stáhnout, objednávalo se kvůli tomu nějaké speciální lanko z Německa. Koleno drží i čtyři skobičky, protože museli sešít i čéšku. Nejspíše ji rozřízl váček, ze kterého mi vybírali vodu a který postupem času ztvrdl. Nikdo ale stoprocentně neví, jak přesně se mi to stalo. Neznám ani diagnózu. I všichni doktoři z České republiky a ze Slovenska mi říkali, že nic podobného ještě nikdy neviděli. Zranění si fotili, průběh operace natáčeli. Jsem pokusný králík,“ pokračoval.
Už před startem nového ročníku se odhadovalo, že Bedecs do podzimní části nezasáhne. „I pro doktory je to nové, takže mi nikdo nedokáže říci, jak by se měla léčba vyvíjet a kdy bych se mohl vrátit k fotbalu. Je to teď o mém pocitu, tím se řídím i při tréninku. Koleno ale nejspíše nebude nikdy jako to druhé. Už od pohledu je trochu větší,“ vysvětlil.
Konec kariéry ho zpočátku vůbec nenapadl. „Stále více a více lidí se mě ale ptá, zda mi návrat na hřiště stojí za tu námahu a zda se nechci orientovat na něco jiného. A čím déle rekonvalescence trvá, tak i mě tyhle myšlenky napadly. Ale fotbal by mi chyběl, mám ho rád. Řekl jsem si, že udělám vše pro to, abych se vrátil. Ještě nechci končit a také bych si nerad za pět deset let vyčítal, že jsem to mohl zkusit. Udělám vše, co bude v mých silách, abych mohl pokračovat v kariéře. Vím, že to bude bolet, s tím počítám,“ uzavřel Imrich Bedecs.
