„Šlo o moje rozhodnutí, dozrávalo ve mně dlouhodobě. Probral jsem to s lidmi z dozorčí rady a jsem rád, že mě pochopili. Rozešli jsme se v klidu, zůstáváme kamarádi a kdo ví, třeba se sem ještě vrátím v jiné pozici. Například jako skaut nebo trenér mládeže. Obojí by mě také naplňovalo. Chtěl bych u fotbalu zůstat. Nejsem člověk, který by někde seděl a počítal dny do důchodu. Mám rád nové výzvy. Teď si ale potřebuju odpočinout a nabít se energií,“ vysvětlil sedmapadesátiletý Kula.

„Rozešli jsme se v klidu, zůstáváme kamarádi a kdo ví, třeba se sem ještě vrátím v jiné pozici. Například jako skaut nebo trenér mládeže. Obojí by mě také naplňovalo. Chtěl bych u fotbalu zůstat.“Karel Kula

Poslední kapkou pro něj byl uplynulý ročník, který Třinec odstartoval pěti prohrami a nacházel se na posledním místě. Ještě osm kol před koncem byl na sestupové pozici, byť se před sezonou chtěl pohybovat ve středu tabulky.

„Když jsou výsledky špatné, člověk dobře nespí. Trápil jsem se. V hlavě mi kolovaly otázky typu: Kde se stala chyba? Nepovedly se přestupy? Jak pracuje realizační tým s mančaftem? A tak dále. Pořád zvažujete, jak z toho ven. Nedokážu tyhle myšlenky vytěsnit z hlavy. Není mi to jedno. Bral jsem si tyhle starosti k tělu, psychicky mě vyčerpávaly. Navíc se situace opakovala. A když kromě dvou sezon hrajete pořád o záchranu, začne ve vás hlodat i červíček pochybnosti, zda by klubu neprospěl váš odchod,“ popsal.

Více se dočtete na celé straně aktuální vydání Třineckého hutníku.