„Moc jsem se na závod těšila. Snažila jsem se co nejvíce zredukovat nervozitu před startem, protože vnímám, že mě pak hodně limituje. Nesoustředila jsem se proto ani tak na výsledek, ale hlavně na výkon,“ uvedla dvacetiletá Milerska, která se kvůli závodu nezúčastnila o den dříve slavnostního zahájení her.
„I když výsledek na první pohled nevypadá nijak výjimečně, tak mě obrovsky motivoval do dalšího, ještě tvrdšího tréninku. Chci být jednou mezi těmi nejlepšími — nejen na startu, ale i v cíli.“Anna Milerska
Závodnice běžely dohromady dvacet kilometrů. První polovinu klasicky, po které si v depu přezuly lyže na volnou techniku (skate). „Dvacet kilometrů je pro mě pořád ještě hodně, a navíc na trati, která je extrémně náročná a nikomu nic neodpustí. Ani mně neodpustila. Byl to boj od prvního kilometru. Těžký, ale zároveň krásný,“ popsala.
Benjamínek českého týmu padl v cíli vyčerpáním se ztrátou devíti minut a 19 sekund na vítězku. „I když výsledek na první pohled nevypadá nijak výjimečně, tak mě obrovsky motivoval do dalšího, ještě tvrdšího tréninku. Chci být jednou mezi těmi nejlepšími — nejen na startu, ale i v cíli,“ podotkla Milerska.
Ve výsledkovém pořadí svítila u jejího jména i žlutá karta. Dostala ji za to, že jsem špatně odbočila do jednoho průjezdu.
„Ve skiatlonu je hodně koridorů — jeden na klasiku, jeden na skate a jeden na výměnu lyží. Jednou jsem odbočila špatně a v tom závodním rozrušení jsem se nevrátila zpět, ale vzala to přes stříšky. Je to ale moje první žlutá karta, takže se neděje nic hrozného. Jen si musím příště dávat větší pozor, aby nepřišla další,“ vysvětila.
Pochvaloval si i závodní atmosféru. „Slyšela jsem spoustu českých fanoušků, což bylo moc příjemné a dodalo mi to pocit blízkosti a podpory,“ řekla Anna Milerska, kterou čeká další závod 12. února. Pojede závode deset kilometrů volnou technikou.
Sikora během závodu předával pití
Premiéru na olympijských hrách si prožil během ženského skiatlonu i Jakub Sikora, který je u českého týmu běžeckého lyžování asistentem reprezentačního trenéra. Během závodu předával pití.
„Tohle nikdo nechce moc dělat,“ pousmál se Sikora a popsal proč. „Někdy přijede balík čtyřiceti lidí, ve kterém máš na starosti tři závodníky a ty máš jen dvě ruce. Samozřejmě se informuju, kde jsou. Ale projíždí se celkem rychle a jsme navíc limitování. Pití můžeme předávat jen ve vymezené zóně a nesmíme běhat. Stávalo se, že se člověk soustředil na svého závodníka a srazil při tom jiného. Pokud porušíme pravidla, hrozí nám pokuta,“ vysvětlil.
I když je skiatlon zhruba hodinová záležitost, závodníci sahají po kelímku s pitím často. „Ve skiatlonu se občerstvují během závodu skoro všichni. V neděli má být teplo a kluci chtějí pít v každém kole, pokud bude možnost. Zhltnou asi půl deci, deci a jedou dále, aby jim ostatní neutekli,“ vysvětlil.
