Trasu, která vedla z Bukovce do Krásné a která měřila okolo 800 kilometrů, zvládli na koloběžkách za šest dní, třináct hodin a deset minut. Po trati se pohybovali v průměrné rychlosti 14,7 kilometru v hodině. To odpovídá, že každý den jeli zhruba osm hodin.

„Překvapilo nás, co dokážeme. Do té doby jsme ujeli na koloběžce sto kilometrů za den jen jednou, na víc jsme si nikdy netroufli.“Barbora Olivková

„Nehnali jsme se za časem, hlavní bylo, abychom dojeli. Když jsem se ale zpětně koukala na statistiky, zírala jsem. Je neuvěřitelné, kolik jsme strávili hodin ve stoje na koloběžce. Překvapilo nás taky, co dokážeme. Do té doby jsme ujeli sto kilometrů za den jen jednou, na víc jsme si nikdy netroufli,“ uvedla Olivková, která pochází z Nýdku.

Vpřed je pohánělo i šíření osvěty o činnosti mobilních hospiců. Ty se zabývají péčí o nevyléčitelně nemocné pacienty, kteří chtějí prožít poslední chvíle svého života doma v kruhu svých nejbližších.

„Chtěla jsem udělat nejen něco bláznivého, ale také propojit pohyb s pomocí. Od patnácti let jsem chodila pomáhat do domova seniorů, brala jsem to jako volnočasovou aktivitu. Vím proto, jak jsou tyto služby náročné a nedoceněné. Natáčela se z naší cesty i videa a vzniká teď dokument o lidech, kteří mají zkušenosti s hospicem. Rozdávali jsme letáky. Chtěli jsme otevřít téma, o kterém se moc nemluví,“ vysvětlila.

Garantem celé akce byl známý hokejový komentátor Robert Záruba. „Připojil se k nám v Praze, doprovázel nás na koloběžce asi deset kilometrů. Postavil se k tomu úžasně. Věděli jsme, že za námi stojí lidé, kteří nám věří. Někteří natáčeli vzkazy, jak nám fandí. Nabíjelo mě to všechno energií. Zjistila jsem taky v průběhu tohoto projektu, že je pořád hodně lidí, kteří jsou na stejné vlně jako my a chtějí pomáhat. Někde nás sice na cestě ostřikovali, troubili na nás, ale taky se k nám přidávali. Třeba jsme někoho inspirovali, že i koloběžky jsou pěkným sportem,“ pokračovala.

Více se dočtete ve čtvrtečním vydání Třineckého hutníku.