Spojení „běhá po trávnících“ je zcela na místě, neboť na soupiskách najdeme dvojici ještě starších fotbalistů. Jak Josef Fuják z Oldřichovic tak i jablunkovský Bohdan Holboj stojí v brance mezi tyčemi a navíc na rozdíl od Hadravy nenastupují pravidelně.

Tomáš Hadrava se narodil v roce 1969. Všichni jeho spoluhráči už dávno pověsili kopačky na pomyslný hřebík. Hadrava však končit v úmyslu nemá, byť mu na jaře bylo padesát. „Cítím se perfektně, do fotbalu mám pořád velkou chuť. Neplánuji končit, bylo by to jen ze zdravotních důvodů. A zdraví mi zatím slouží,“ hlásí zkušený matador.

„Cítím se perfektně, do fotbalu mám pořád velkou chuť. Neplánuji končit.“Padesátiletý obránce Nýdku Tomáš Hadrava

Během jeho kariéry tomu tak vždy nebylo. „Mám za sebou operace obou kolen, před loňskou sezonou jsem si natáhl vazy v kotníku. Dal jsem se dohromady a vrátil se na hřiště,“ říká Hadrava.

Rána den po zápase jsou pro něho těžší než dříve. „Regenerace už neprobíhá tak jako kdysi. Díky tomu, že trénuji děti, mohu se na tréninku protáhnout. Navíc v kabině mezi mladšími spoluhráči člověk omládne,“ usmívá se levonohý fotbalista.

Čemu Hadrava vděčí za svou fotbalovou dlouhověkost? „Pocházím ze sportovní rodiny. Táta chytal za Třinec ligu, máma byla krasobruslařkou a hrála házenou. Zřejmě to mám v genech,“ připouští někdejší hráč Třince.

Hadrava prošel několika kluby. Byl na zkoušce v pražské Slavii, první ligu však nikdy neokusil. Druhou nejvyšší soutěž hrával v Neratovicích a v Třinci, zkoušel to i v Kladně. Hrával v Českém Těšíně, Bystřici, Nýdku, Milíkově, Jablunkově a v Oldřichovicích, odkud se vrátil do Nýdku.

„Vrchol kariéry jsem zažil v Třinci, nejkrásnější fotbalová léta v Bystřici a v Nýdku. Do vyšší soutěže se mi povedlo postoupit s Bystřicí a Oldřichovicemi,“ vzpomíná Hadrava, jemuž spoluhráči přezdívají „Hadr“.

Řada klubů, spousta trenérů. V paměti mu nejvíce utkvěl Jiří Laciga. „Vedl mě v Třinci v dorostu. Jemu vděčím za to, kam jsem se dostal. Nemůžu opomenout ani svého otce, to je pochopitelné. Táta se mnou trénoval, bral mě s sebou na tréninky. Bylo to v žácích, ale tenkrát jsem moc nehrával. Zlomilo se to až v dorostu pod panem Lacigou, který mě přesunul z útoku do obrany, kde už jsem zůstal,“ prozrazuje Hadrava.

Do míče kope už 44 let. Pozoruje, jak se fotbal za bezmála půl století změnil. „Je důraznější a rychlejší. Dříve to bylo takové jiné, na všechno bylo více času,“ říká závěrem tahoun Nýdku, v jehož dresu by jednou rád završil bohatou kariéru. Prozatím to ale nemá v plánu.