Suszka září v extrémním překážkovém běhu

Tomáš Suszka se před začátkem roku rozhodl systematicky připravovat na extrémní překážkový běh a výsledky se dostavují velmi rychle. Sedmadvacetiletý závodník se vklínil mezi českou špičku, se kterou se minulý týden zúčastnil mistrovství světa v Londýně.

Tomáš Suszka podlézá ostnatý drát. Foto: archiv T. Suszky

Extrémní překážkový běh je testem síly, odolnosti i rychlosti. Závodníci například přelézají zdi, plazí se pod ostnatým drátem, šplhají po lanech, ručkují po tyčích, nosí pytel s pískem. Navíc se překážky zdolávají v náročných terénech. Běhá se bahnem, v kopcích, po kamenité stezce nebo v korytech řek.

„Záleží na fantazii organizátorů. Každé stanoviště hlídá kontrola, a pokud danou překážku nesplním, následuje trest jako angličáky, chůze po rukou, tahání břemen nebo časová penalizace. Když starším lidem popisuju, co obnáší závod a jaké překážky překonáváme, říkají mi, že tohle na vojně dělali také,“ přibližoval Suszka.

„Když starším lidem popisuju, co obnáší závod a jaké překážky překonáváme, říkají mi, že tohle na vojně dělali také.“Tomáš Suszka

V našem regionu se organizuje tento typ závodu pod názvem SteelRun (v rámci akce MajDay), který si letos také vyzkoušel. „Ale je to trochu odlišné. Překážky jsou jednodušší a běhá se ve dvojicích,“ pokračoval Suszka, který se k extrémnímu překážkovému běhání dostal náhodou.

„Přítelkyně nás přihlásila do štafetového závodu. Mezitím ale otěhotněla, tak jsem běžel sám. Chytlo mě to, navíc jsem skončil v kategorii rekreačních sportovců třetí,“ vysvětlil. Zrovna hledal variantu, jak by vyplnil mezeru po konci kariéry ve florbale, ve kterém odehrál několik extraligových sezon.

„Každý den po práci jsem rychle hupsnul do auta, abych stihl trénink v Ostravě, a domů jsem se vracel kolem půlnoci. Ráno jsem vstával na šestou, dělám ve stavební firmě, deset hodin jsem na nohou. To byl dlouhodobě neudržitelný kolotoč a stěhovat se do Ostravy a hledat si tam zaměstnání jsem nechtěl. Žiju v Nýdku rád,“ pokračoval Suszka, který se v dětství věnoval v Třinci i hokeji a fotbalu.

První dva roky ale závodil jen pro zábavu. „Stihl jsem pět šest soutěží za sezonu, přesto jsem končil v první dvacítce z 500 až 1000 účastníků. Říkal jsem si, že nejsem daleko od české špičky a že když se budu systematicky připravovat, mohl bych se na ně dotáhnout. Našel jsem si kondičního trenéra. Sestavuje mi týdenní plán, přičemž jeden z šesti tréninků máme společný,“ dodal.

Do té doby Suszka běhal spíše podle pocitu. „Dal jsem si patnáct kilometrů a tím to haslo. Teď v trénincích stále hlavně běhám, ale je to pestřejší i šílenější. Zhrozil jsem se, když jsem viděl v plánu, že mám uběhnout 8 x 2000 metrů. Navíc v určitém časovém limitu a podle tepové frekvence. Ale vidím výsledky. Když jsem s intervalovými úseky začínal, měl jsem kilák nad čtyři minuty, zatímco po dvou a půl měsících jsem čas stáhnul na 3:20 až 3:30,“ dodal.

Na stodole si vymezil i prostor na posilování. „Nic velkého. Ideální příprava na sílu jsou shyby, proto jsem si pod střechou vytvořil z trámu hrazdu. Mám na ní zavěšené dřevěné koule, krátké tyče. Dodržuju i životosprávu. Tvrdý alkohol nepiju vůbec, pivo maximálně desítku,“ podotkl Suszka. „Také dbám na odpočinek, snažím se mít dva dny v týdnu volné. Pracuju manuálně, a když jsem trénoval častěji, výsledky se nezlepšovaly, protože tělo nebylo odpočaté,“ objasnil.

Životní výsledek na MS vystřídalo utrpení
Tomáš Suszka považoval do minulého týdne za svůj největší úspěch v extrémním překážkovém běhu čtvrté místo z mistrovství ČR ve sprintu (20 překážek na tříkilometrové trati). Výsledkem se nominoval na světový šampionát, kde obsadil ve stejné disciplíně 43. příčku v nejprestižnější kategorii Elite.

„Nevěděl jsem, co od sebe a závodu čekat. Na mistrovství světa jsem startoval poprvé a v polovině září jsem prodělal angínu, bral jsem antibiotika. Kvůli tomu jsem stihl za poslední měsíc jen deset tréninků. Z Čechů jsem ale dosáhl čtvrtého nejlepšího času. Je to další z mých životních výsledků,“ těšilo Suszku. Následující den se ale jeho tělo vzpíralo a patnáctikilometrovou trasu se sto překážkami dokončil se sebezapřením.

„Musel jsem dokončit všech sto překážek, abych byl klasifikovaný,“ uvedl Suszka, který závod protrpěl. „Na pátém kilometru jsem chytil křeč do pravého lýtka a ve zbytku závodu mě už nepustila. Uvažoval jsem, že vzdám, ale přemohl jsem se. Mistrovství světa přece nemůžu zabalit. Skončil jsem na 121. místě s časem 2:17:14, který je z mého pohledu naprosto katastrofální. Ale, jak už jsem ti před závodem říkal, mojí největší předností je, že když nemůžu, kousnu se. Jsem soutěživý. Mám teď dobrý pocit, že jsem se překonal, to je někdy více než výsledek,“ dodal.

Tomáš Suszka se letos zúčastnil šesti závodů Českého poháru, to je zhruba jedna čtvrtina. „Chtěl bych si ho jednou zkusit celý, ale je to finančně náročnější. Startovné je 800 až 1500 korun na závod, plus musím přičíst náklady na dopravu a boty. Pět párů za sezonu zničím,“ uzavřel.

Další zprávy z regionu