„Na medaili to určitě není. Nechci ale ani používat slovo, že si to jedu do Tokia užít. Budu bojovat,“ slibuje Vrzalová. Osobní rekord na dráze má 4:04,8 z roku 2018, letos se se mu nejvíce přiblížila na rozdíl sedmi sekund. „Letošní rok je takový nešťastný. Vynechala jsem už kvůli zranění stehenního svalu halovou sezonu a za poslední dva roky jsem moc závodů neodběhla. Na trénincích mám sice slušné časy, ale výkony tomu v závodech v poslední době neodpovídaly. Vůbec nevím proč. Ale dám do toho maximum, abych neudělala ostudu,“ podotkla.
„Na medaili to určitě není. Nechci ale ani používat slovo, že si to jedu do Tokia užít. Budu bojovat.“Simona Vrzalová
Vrzalová přiznává, že je trochu zázrak, že v Tokiu bude startovat. Po třetím místě v běhu na 1500 metrů na mistrovství ČR se koncem června dokonce smiřovala, že se na olympijské hry nekvalifikuje. Rodačka z Českého Těšína tehdy sice zaběhla svůj nejlepší čas sezony (4:11,47), ale nesplnila olympijský limit (4:04,2) a zaostala o 47 setin i za hranicí Českého olympijského výboru. Jeho členové ale přimhouřili oči. Pomohlo ji 39. místo ve světovém žebříčku i výsledek z posledního ME.
„Mám šílené štěstí,“ zářila Vrzalová. „Z každého státu navíc mohli jet jen tři atleti na stejnou disciplínu, a jsem ta třetí. Většinou ale mívám v životě ve všem strašnou smůlu, tak si teď říkám, že jsem si to vybrala za všechny roky zpětně. Beru svůj start na olympiádě jako odměnu za všechno, co jsem atletice dala a obětovala,“ podotkla.
Dodala, že ostrý olympijský limit nesplnil skoro nikdo. „Stanovili jej šíleně vysoko, na předchozí dvě olympiády byl 4:08 a 4:09. Drtivá většina závodníků se proto kvalifikovala přes světový žebříček, který se sestavoval ze tří nejlepších mezinárodních výsledků včetně posledního mistrovství Evropy. Jelikož byl loňský ročník kvůli covidu zrušený, tak se počítal výkon z ME v roce 2018 (dosáhla tam slušného času 4:06,47). To mě zachránilo. Tehdy jsem měla nejlepší formu v kariéře,“ pokračovala 33letá atletka.
Ještě v halové sezoně 2019 vytvořila dva české rekordy včetně běhu na 1500 metrů (4:05,73) a v této disciplíně skončila i šestá na HME. V rozletu ji zbrzdila ostruha na patě, kde jí vznikl silný zánět. Když se téměř po roce vrátila na ovál, zastavil soutěže covid-19.
„Bylo toho méně, ale nějaké závody se uskutečnily. Povedly se mi hlavně starty na Zlaté tretře, po které jsem se před necelými dvěma měsíci poprvé dozvěděla, že jsem ve světovém žebříčku na 35. místě. Byl pro mě obrovský šok, že jsem tak vysoko. Věděla jsem, že na olympiádu pojede 45 atletek, a tak jsem s napětím čekala, kolik holek mě ještě předběhne. Lidé v mém okolí sledovali vývoj více než já a říkali mi, že mám velkou šanci. Ale když mi o pár setin utekl limit ČOV, tak jsem si fakt myslela, že je to pasé,“ přiznala.
Více se dočtete v aktuálním vydání Třineckého hutníku.
