Vše začalo v polovině března sportovním výkonem, ze kterého byl nadšen. „Je to můj největší úspěch v kariéře. Mám ohromnou radost, že se posouvám. Začal jsem před šesti lety od nejmenších závodů u nás. O dva roky později jsem vyhrál mistrovství ČR a teď jsem se stal absolutním vítězem prestižní soutěže IFBB NPC, což je zkratka federace, kterou proslavil Arnold. Když se na to dívám zpětně, ušel jsem velkou cestu za relativně krátkou dobu,“ uvedl čtyřiadvacetiletý Wojtyla.

„Odhaduju, že pokud dobře půjde, za nějakých pět šest let bych se mohl probojovat mezi totální elitu. Je to můj cíl.“Lukáš Wojtyla

Vítězstvím se nominoval na vyšší úroveň závodů. „Budu teď usilovat o profesionální kartu. Jsem na cestě, jejímž vrcholem je Mr. Olympia v Las Vegas, kde soutěží nejlepší. Ale to je ještě vzdálená budoucnost. Odhaduju, že pokud dobře půjde, až za nějakých pět šest let bych se mohl probojovat mezi totální elitu. Je to můj cíl. Ale soutěžení mě také moc baví a chci jít svým svěřencům příkladem,“ pokračoval Wojtyla, který se živí jako osobní trenér.

Classic physique připomíná kulturistiku, ale v mnoha ohledech se odlišuje. „Kulturistika jde více do extrémů, je o objemech. Nejde ale o to, abychom vypadali jako monstra. U nás se proto více zohledňuje estetika a symetrie postavy. Máme široká ramena a úzký pás. Je to líbívější, vracíme se zpátky do dob největší slávy Arnolda. Tenhle přístup je i dostupnější pro všechny. Všímám si, že nás na závodech přibývá,“ těšilo ho.

Rozdílů je více. „Na soutěžích ukazujeme i jiné pózy než kulturisté a jsme také limitování váhou. Například já při své výšce 179 centimerů, můžu mít maximálně 92 kilogramů. Kulturisté omezení nejsou, proto jsou větší, nemají tak úzký pás. Je to kontrast. V kategorii men´s physique se navíc vystupuje v kraťasích. To jsou ty největší rozdíly,“ popsal.

Wojtyla soutěžil v obou kategoriích – men´s physique i classic physique. „Přítelkyně mě přemluvila, abych zkusil i classic. V této disciplíně se už plavkami nahrazují šortky. Taky se vyzná, dělá wellness fitness. Říkala, že nejsem žádný začátečník a chtěla, abych ukázal i nohy. Podotkla, že je to žhavější,“ pousmál se. „Samozřejmě, i když jsem měl předtím zakrytá stehna, neznamenalo to, že bych je v tréninku šidil,“ dodal.

Soutěž odstartoval už o den dříve vážením. „Stahoval jsem v posledních dvou týdnech váhu z 98 do 92 kilogramů. Dopadlo to dobře. Asi by mě střelilo, kdybych neprošel a trmácel se takovou dálku kvůli ničemu. Druhý den ráno jsme začali bez diváků volnými sestavami. Porota porovnávala závodníky a vybrala ty nejlepší, kteří večer vystoupili před obecenstvem,“ řekl.

Daný formát se mu líbí, večer už neměl před diváky vůbec žádnou trému a je to podle jeho slov skvělá show. „Závodník během šedesáti sekund ukáže pózy, ve kterých nejlépe vyniknou jeho přednosti. Hraje k tomu hudba, vybral jsem si od AC/DC píseň Highway to hell. Prostřídáme se takhle všichni. Na závěr se všichni sejdeme na pódiu a předvádíme svaly v pěti povinných pózách. V kategorii classic jsem měl vedle sebe nabouchanější borce než v men´s physique, ale porazil jsem i je. Cítil jsem se jako Arnold,“ pousmál se.

Zasnoubil se. Místo plavby Karibikem prožil dramatický návrat domů
Pro Lukáše Wojtylu se stal závod nezapomenutelný i z jiného důvodu. Posunul se nejen v kariéře, ale i v partnerském vztahu. Během vyhlášení požádal přítelkyni Kristýnu před zaplněným sálem o ruku.

„Zrovna jsme v tomhle období slavili tříleté výročí a vím, že je ta pravá. Kvůli ní jsem se přestěhoval do Prahy a spojuje nás stejná záliba, která je i naší prací. Je osobní trenérkou, taky závodí. Kde jinde ji tedy požádat o ruku než na závodech?“ vysvětlil Wojtyla. „Ale pokud bych nevyhrál, počkal bych na lepší příležitost,“ pousmál se.

Od organizátorů dostal zelenou. „Zeptal jsem, zda by jim to nevadilo. Ale oni tyhle příběhy milují. Jen mi řekli, ať je připravená a nehledáme ji. Na pódium jsem přítelkyni vylákal se záminkou, že se s ní chci po vyhlášení vyfotit s cenami,“ pokračoval pobaveně. „Když nastala ta chvíle a přišla za mnou na pódium, lidem jsem v sále anglicky řekl, že je to moje největší opora v životě. Poklekl jsem a zeptal se: Vezmeš si mě? Překvapil jsem ji, netušila, co mám v plánu,“ dodal.

Přiznal, že nervózní vůbec nebyl. „Možná to bylo tou euforií ze závodů a výhrou. Jsem rád, že nám kamarád a klient z mého Wojtylateamu tento výjimečný moment nahrál i na mobil. Mrzí mě jen, že jsme si už neužili plánovanou týdenní plavbu Karibikem. Přiletěli jsme na Floridu den předtím než USA uzavřely hranice. Místo romantického výletu jsme řešili, jak se dostaneme domů,“ řekl.

Prozradil, že komplikací zažili dost. „Náš let, který navazoval na naši týdenní plavbu, zrušili. Hledali jsme náhradní spoje, přespání. Nešlo se na letiště dovolat, linky byly přetížené. Trvalo to. Sám jsem asi hodinu mluvil se slečnou z business class, ale při odbavování jsme zjistili, že naše letenky jsou neplatné. Asi došlo k nějakému nedorozumění. Zprvu říkali, že neví, co s tím a že máme smůlu,“ přibližoval patálie s odletem.

Výhodou bylo, že už řešili spoj osobně a na místě. „Nakonec se nám povedlo přebookovat let, vyrazili jsme o pár hodin později. Ještě jsem ale trnul. Narychlo jsem kupoval i kufr na sošky, každá vážila šest kilo. Dostal jsem i mačetu jako absolutní vítěz. Bál jsem se, zda mi to projde. Byly to nervy,“ popsal Wojtyla.

Ještě měli mezipřistání ve Frankfurtu. „Čekali jsem na jejich letišti celý den na další spoj. Ale mohlo to dopadnout hůře. Náš kamarád ztratil v USA doklady i s penězi a neletěl s námi. Nabízeli mu zprvu i nějaké lety s přestupem v Mexiku. Vyšlo by ho to přes padesát tisíc. Naštěstí také vyřešil veškeré nepříjemnosti a za pár dní nás následoval,“ dodal.

Wojtyla šel se svou snoubenkou po návratu z USA rovnou do karantény. „I tak bychom do práce nemohli, fitka jsou zavřená. Máme doma orbitrek, cvičíme na něm. Jednoručky nemám, ale částečně mi je nahrazují sošky z USA, které jsem vyhrál. Dělám s nimi takový kruháč,“ rozesmál se Lukáš Wojtyla.