Letos 90letý Emerich Gajdzica upsal svůj profesní život werku. V roce 1949 se pro železárny začal učit za elektrikáře. Při zaměstnání ještě studoval a poté přestoupil na investiční odbor. V roce 1992 odešel do důchodu z pozice odborného technického dozoru.
V našem letním seriálu vzpomíná, jak v době před rokem 1989 jezdíval na dovolenou. I to, jak v roce 1978 viděl na Slovensku na vlastní oči medvěda jen kousek od sebe.
„Tenkrát jste se na závodní dovolenou jen tak nedostal. Vše šlo přes ROH a člověk musel mít dobrý kádrový posudek. Pokud chtěl jet do zahraničí, byly výběry ještě přísnější, aby tam někdo nezůstal. Tím mám na mysli třeba bývalou Jugoslávii. Na druhou stranu Polsko bylo v pohodě,“ vybavuje si Gajdzica, který měl vždy rád hory. Proto s rodinou nejraději jezdívali na Slovensko, konkrétně měli rádi Kriváň, Roháče, ale podíval se i do Polska či Rumunska. Tam jej lákala Transylvánie.
Hned třikrát zavítal k moři do Polska, ale většinou jim nepřálo počasí. „Jednou jsme tam přijeli, a po dvou dnech jsme balili domů. Mlha, zima, moře studené. Člověk se k moři do Polska sice dostal, ale počasí bylo hodně nevyzpytatelné,“ pokračoval Gajdzica, jenž rodinu brával i na víkendové pobyty do okolních rekreačních středisek Třineckých železáren. „Výběr byl přes ROH a když nebylo středisko obsazené, člověk měl šanci se na pobyt dostat. Jezdívaly tam celé rodiny, protože to bylo kousek a hlavně levné,“ zdůraznil Gajdzica.
Aby měl výlety přístupnější, v roce 1972 si pořídil Škodu 100. Podmínkou koupě vozu byl v té době poukaz, který mu vystavili na doporučení ROH. „To se jezdívalo! Nebyl skoro žádný provoz, tak jsme třeba s rodinou zabalili stan a vyrazili do Vrátné doliny. Tam to mám moc rád,“ svěřil se Gajdzica, který právě tam spatřil v roce 1978 pod Rozsutcom ve Skalném Mestě kousek od sebe živého medvěda. S rodinou se vydali zkratkou. Najednou bylo všude okolo plno maliní, tak začali sbírat. „Popošel jsem kousek dále a viděl, jak medvěd tlapami žere maliny.
Naštěstí šel vítr směrem od něj, takže mě nezavětřil. Opatrně jsem se stáhl a šel k rodině. Akorát jsem jim o medvědovi nic neřekl, ať je nevyplaším,“ povídal Gajdzica. V pohodě se dostali do bezpečí, ale pak se v muži hnulo svědomí a o medvědovi jim řekl.
„To víte, že jsem to od manželky schytal. Co všechno se mohlo stát a podobně. Výskyt medvěda mi potvrdil i jeden z místních bačů, kterému zlikvidoval ovci,“ doplnil Gajdzica, který cestoval i po roce 1989. „Využil jsem možnost vyrazit za hranice bez omezení. To už mi sice bylo 55 let, ale podíval jsem se třeba do Rakouska,“ uzavřel Gajdzica. Lidé mu tento příběh nechtěli věřit. Ovšem když jeho kolega viděl pást se medvěda na Ostrém Roháči na brusinkách, připustili pravdivost jeho příběhu.
