„Nečekal jsem, že si na mě železárny po tolika letech vzpomenou, moc si toho vážím a děkuju. Nohy mi už moc neslouží, ale snažím se být v pohybu. Celý život jsem pracoval na poli a v zahradě, takže je mi to pořád velmi blízké,“ řekl Adam Janiczek.
Kromě něj fabrika pamatovala na čtyřiatřicet jubilantů, ve většině případů devadesátníků.
Více si budete moci přečíst v tištěném Třineckém hutníku.