Pivo patří k hutnictví odnepaměti

Místnost pro vaření pivních speciálů je překvapivě malá. Vstupujeme do prostoru velikosti obývacího pokoje, v níž dominují dvě nerezové varné nádoby a kádě. V osm hodin ráno je tady ještě poměrně chladno. Není divu, 280 litrů vody se sladem z ječmene zatím ještě nezačalo vařit. Pod kotlem už však brzy ráno zatopil sládek pivovaru Koníček Mojmír Velký.

Nejdřív přišlo na řadu sypání sladu do varné nádoby.

Až voda v kotli s pivem vařeným u příležitosti 180. výročí Třineckých železáren začne bublat, bude už tady podstatně tepleji. Speciální várka piva Štajerák, jak si ho železárenští nazvali, bude určena pro hosty reprezentačního plesu a další akce spojené s výročím, potěší ale i zaměstnance hutě na Královně ocel. A vařená ve Vojkovicích je proto, že zdejší pivovar je huti nejblíž a v degustační celorepublikové anketě skončil loni na 3. místě jako Pivovar roku v kategorii Průmyslový pivovar.

Štajerák dozraje do světlé třináctky

Název piva není náhodný. „Štajerák byl silný tažný kůň, který zvládal tahat těžké vozy. Můžeme tak najít paralelu práce v náročných podmínkách ve werku,“ vysvětluje Petr Popelář, finanční ředitel společnosti Moravia Steel. On sám se vaření piva šest týdnů před jeho dozráním pro ples zúčastnil a přiložil spolu s generálním ředitelem Třineckých železáren Janem Czudkem a technickým ředitelem Henrykem Huczalou ruku k dílu.

„Je to speciální pivečko, které vychází z receptury našeho piva Hucul. Jde o pivo typu single hop, které se vaří podle nové receptury s použitím jedné odrůdy chmele, v tomto případě jde o chmel Kazbek, odnož žateckého červeňáku,“ rozvádí sládek pivovaru Koníček Mojmír Velký. Chmel se do várky dávkuje natřikrát, z toho jednou nakonec do ležáckých tanků, kde měsíc zraje spolu s pivem. „Půjde o světlou třináctku, která bude díky chmelu více aromatická a velmi dobře pitelná,“ slibuje Mojmír Velký. Pivo se podle něj vyznačuje velkou plností, a to díky unikátnímu způsobu rmutování na tři rmuty, což dává pivu výrazných charakter slavnostního speciálu.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří

O velmi dobrou pitelnost se zaslouží i tři nejvyšší představitelé managementu. Předsedové představenstev společností Moravia Steel a Třineckých železáren Petr Popelář a Jan Czudek do pivovaru dorazili už ráno. Pomohli se sypáním sladu, kontrolovali teplotu varu a připravenost či čistotu tanků. Jan Czudek se pak vrhl na těžký úkol, vyčistit kvasnou káď louhem a horkou vodou.

Oba se shodli v tom, že jejich vztah k pivu je víceméně velmi kladný. „Já si myslím, že piva nepiju moc. Ale občas večer po návratu domů se však manželka domnívá, že piji mnoho,“ pousmál se Petr Popelář. A proč Třinecké železárny na své výročí vaří pivo? „Pivo k hutnictví patří odnepaměti. Zkušení oceláři říkají, že jsou v podstatě dva přátelé hutníka, a to je mangan a pivo. Mangan zachrání tavbu, když už je skoro na šrot a totéž platí o pivu,“ podotkl se smíchem Jan Czudek.

Během vaření piva konstatoval, že má řadu společných rysů s výrobou oceli. Ať už jde o specifické teploty, čistotu, které je potřeba dodržovat jak při výrobě piva, tak oceli, či o přidávání přísad, které určují výslednou chuť a vlastnosti obou výrobků. „U piva určuje chuť kvalitní slad a chmel a hlavně voda, u oceli titan, vanad, kalcium, silicium a další,“ podotkl. Konkrétně v pivovaru berou vodu z Morávky, která patří k nejčistším v republice.

Ocel a pivo – bez jednoho by nebylo druhé

A tak jako se ocel neobejde bez piva, tak se pivo neobejde bez oceli. Celý proces vaření i zrání je plně závislý na ocelových kádích a nádobách, trubkách, ležáckých tancích, ocel se navíc nově prosazuje i do distribuce. Ocelové plechovky jsou totiž 100 % recyklovatelné a náklady na jejich výrobu jsou podstatně energeticky méně náročné než u hliníku. A naopak po těžké práci v hutnictví je potřeba si zchladit hrdlo dobrým pivem s obsahem vitamínů a minerálů.

Aby bylo pivo dobré, o to už se zasloužil místopředseda představenstva Třineckých železáren Henryk Huczala, který nastoupil do procesu vaření werkového Štajeráku ve druhé fázi. Jeho úkolem bylo přisypat právě tolik chmele do várky, aby byla chuť vyvážená a lehce nahořklá. „Trochu jsem přisypal, přece jen jsme tady více zvyklí na chuť spíše hořkou,“ říká Henryk Huczala. Kromě chmelení měl na starosti míchání převařené sladiny těsně před její filtrací a odčerpáním do varného kotle k dalšímu vaření.

O několik hodin později, kdy se mladina zchladila na zákvasnou teplotu a přečerpala do kvasné kádě, popřál Jan Czudek werkovému pivu štěstí, zazvonil na zvonek a pronesl pradávnou větu sládků: S Pánem Bohem. Pak už pivo začalo krásně kvasit do plné chuti. Poprvé pivo ochutnají hosté plesu 12. ledna 2019.

Další zprávy z regionu