Na cestu ke snižování emisí CO2 vykročily i Třinecké železárny. Generální ředitel Jan Czudek připouští, že cesta to pro hutní obor nebude snadná. „Na transformaci budeme potřebovat čas a peníze. To v prvé řadě. V té druhé také dostatečnou ochranu na globálním trhu pro zachování konkurenceschopnosti naší špičkové oceli a také dostatek energie z obnovitelných zdrojů,“ říká generální ředitel. Více v následujícím rozhovoru.
Výroba železa a oceli patří k oborům, kde úplný ústup od uhlíku není možný. Potřebné technologie zatím neexistují. Co s tím?
Je pravda, že emise skleníkových plynů souvisí v hutní výrobě s technologickými postupy, v nichž je uhlík klíčový. Neobejdeme se zatím bez koksu ani bez ohromného množství energie.
Oceláři potřebují více času. Potřebné technologie dřív nebo později přijdou, už dnes se postupně objevují nové technologie zpracování oceli, ale v následujícím desetiletí se teprve budou testovat. Evropa podporuje zejména vodíkové technologie.
Emise oxidu uhličitého z průmyslových procesů by například měla likvidovat technologie jeho ukládání, či dalšího využití. Ta je však zatím neúměrně drahá.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že ocel ze 100 % splňuje kritéria cirkulární ekonomiky. Jednak díky své nekonečné recyklaci, tak díky opakovanému využití energie z výroby, ať už jde o hutní plyny, strusku, kovonosný odpad ze zpracování a podobně. A v tom je její výhoda.
Není to trochu nespravedlivé, tlačit výrobce do tak razantních změn, přičemž průmysl se na emisích CO2 podílí minimálně?
My jsme si vědomi nebezpečí oteplování planety. K ochraně přírody chceme i nadále přistupovat zodpovědně, stejně jako jsme se uměli vyrovnat s emisemi prachu, budeme se snažit dál pracovat na snižování emisí CO2.
Doufáme, že se do boje pustí všichni a za stejných podmínek. Jinak to nebude mít smysl.
Vnímáte snahu Evropy být klimaticky neutrální i jako hrozbu?
To je diskutabilní. Klimatické ambice EU jsou pro oceláře příležitostí, ale zachování jejich globální konkurenceschopnosti bude vyžadovat zásahy EU. Abych to vysvětlil. Pokud nám rostou neúměrně náklady z titulu nákupu emisních povolenek, zároveň investujeme do nových technologií, do vývoje a do nákupu dražší zelené energie, naše ceny oceli na trhu budou kvůli těmto nákladům vyšší. Pokud ale stejné náklady nenesou i jiní výrobci a dovozci do Evropy, není to fér.
Evropští výrobci oceli požadují jediné – férové podmínky a pomocnou ruku. Pak můžeme společně klimatické neutrality dosáhnout a být příkladem pro celý svět.
Jak je na tom dnes z hlediska produkce emisí CO2 třinecká ocel?
Emisní intenzita výroby oceli v třinecké huti je v posledních 10 letech na stabilní úrovni 1,7 – 1,8 t CO2 na tunu oceli. Díky dlouhodobé snaze o snižování emisí v Evropě jsme stejně jako jiné špičkové evropské hutě dosáhli technologicky optimálního stavu při stávající rudné cestě výroby oceli. Svědčí to o investicích do ekologie realizovaných v TŽ a o ekologicky postavené výrobě. Pro srovnání, emisní intenzita velkých světových výrobců mimo Evropu přesahuje 2 t CO2 na tunu oceli.
Kolik nás pak ročně stojí poplatky za emisní povolenky?
Jde o stovky milionů korun ročně. Blíží se k miliardě. V posledních měsících dosáhla cena emisní povolenky rekordních 44 eur, což je o 30 eur víc než před dvěma lety. To představuje růst o další stovky milionů.
Je však potřeba poznamenat, že peníze, které naše firma zaplatí, směřují do ekologických projektů. Například financují lidem zateplení domů z dotačních titulů Nová zelená úsporám na zateplení domů či výměnu neekologických kotlů skrz Kotlíkové dotace.
Jak se tedy k zelené dohodě Třinecké železárny staví?
Třinecké železárny snižují uhlíkovou stopu trvale. Od roku 1990 jsme snížili emise oxidu uhličitého o stovky tisíc tun. Máme certifikován systém hospodaření s energiemi, na našich pozemcích roste 40 000 stromů, další tisíce každý rok vysadíme.
Nově nakupujeme bezemisní a také zelenou energii z obnovitelných zdrojů.
Naši produkci orientujeme do segmentů, které výrazně přispívají ke snížení oxidu uhličitého. Konkrétně se specializujeme na výrobky pro větrnou energetiku, veškeré komponenty pro železnici, kde dodáváme dokonce celou pětinu své produkce. Naše speciální ocelové tyče směřují do vodní energetiky, část také do elektromobility. A dál chceme v tomto trendu pokračovat.
A co se technologií týče?
Připravujeme několik vzájemně provázaných inovativních projektů, které plánujeme realizovat v následujících deseti letech. Vycházíme v nich jak z využití energie z obnovitelných zdrojů, stavíme na ekologizaci prvovýroby, provozu a procesů a počítáme také s rozšiřováním portfolia do ekologických segmentů. Naším cílem je do roku 2030 díky nim postupně snížit emise o 55 procent.
Budeme se ucházet o dotační podporu z Modernizačního fondu, který je financovaný z prodeje emisních povolenek, a také o podporu z Fondu pro spravedlivou transformaci regionů závislých na fosilních palivech.
V letošním roce se pouštíme do rekonstrukce jedné ze dvou vysokých pecí a dokončíme modernizace posledního ze tří ohřívačů větru, které zajistí energetické úspory. Snížením spotřeby energie dojde ke snížení emisí CO2, což je jedním z klíčových cílů rekonstrukce.
