Seminář přinesl závěry, že změnit systém evropského obchodování s emisními povolenkami je zásadním, ale rozhodně ne jediným krokem na cestě za levnějšími energiemi pro průmysl.
Na semináři vystoupil také generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide. Hovořil o náročnosti dekarbonizace Třineckých železáren a dopadech extrémně drahých energií na výrobu oceli.
Účastníci diskuse se shodli, že evropskou komisí navržený Clean Industrial Deal naopak povede k dalšímu zdražování.
„V první řadě je na čase přiznat firmám i domácnostem, že neslevíme-li z ambiciózních klimatických cílů, energie nebudou levné. A to jediné, co nám zbývá, je zařídit, aby nebyly extrémně drahé,“ sdělil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.
„Tlak na reformu emisních povolenek je naše priorita. Je třeba především zavést cenové stropy, vyloučit z obchodování spekulanty, kteří vůbec nevypouštějí emise CO2, a také ochránit energeticky náročný průmysl, tedy výrobu oceli, cementu, plastů a hnojiv,“ dodal náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Frélich.
V poslanecké sněmovně
O dekarbonizaci ocelářství se minulý týden hovořilo také v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Pod záštitou Karla Havlíčka zde uspořádala Ocelářská unie konferenci na téma Význam ocelářského průmyslu. Vystoupili na ní také generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide i primátorka Třince Věra Palkovská.
Podle Karla Havlíčka (ANO) se oceli ve světě spotřebuje stále stejně, jen se jí méně produkuje v Evropě. „Přitom přesunem výroby jinam se globální emise nijak nesníží, právě naopak,“ podotkl mimo jiné Havlíček.
Jeho slova potvrdila i šéfka Ocelářské unie Marcela Kubalová. Podle ní roste dovoz oceli do Česka, zatímco místní produkce upadá. „V Číně se vývoz oceli od roku 2020 více než zdvojnásobil. Jen v roce 2024 vzrostl na 118 milionů tun, což je téměř výroba oceli v celé Evropské unii,“ pronesla na konferenci.
Evropské firmy jsou podle ní sužovány nedostatečnou ochranou trhu před levnou konkurencí z třetích zemí, tvrdými požadavky Green Dealu i negativním obrazem oboru v médiích. Jako energeticky náročné firmy však ocelářské podniky nejvíce trápí vysoké ceny energií, které jsou násobně vyšší než ve Spojených státech nebo Číně.
Přestože i jiné evropské ocelárny bojují o přežití, podle přítomných mluvčích se jim dostává větší podpory od vlád v členských zemích, ať už ve formě nižších poplatků za energie, nebo přímých dotací na dekarbonizaci. Stejný přístup by si přáli vidět i u české vlády.
Martin Slaný, hlavní ekonom společnosti DRFG, který zpracovával studii o dopadu ocelářství na ekonomiku, uvedl, že v běžném tržním prostředí by o budoucnosti a existenci odvětví či firem měly rozhodovat jen zákonitosti trhu, ne umělé zásahy státu.
„Jestli má ocelářský průmysl v Česku přežít, potřebuje vládní podporu, aby dorovnal podmínky, jaké mají producenti jinde ve světě,“ uvedl.
Heide zdůraznil, že s ocelářskými výrobky se setkáváme dnes a denně. Nenahraditelné je ocelářství zejména pro ekonomické tahouny jako automobilový a obranný průmysl a neméně potřebná je také ocel v kritické infrastruktuře.
