V současnosti jsou v České republice poslední čtyři provozuschopné vysoké pece, dvě v Třinci a dvě v Ostravě. Hutní podnik Liberty Ostrava však aktuálně provozuje pouze jednu z nich.

Pro Třinec mají vysoké pece symbolický význam. Právě zafoukání dřevouhelné vysoké pece 1. dubna 1839 se považuje za počátek zdejší hutní výroby. Historie dřevouhelné pece skončila v roce 1902, kdy už byly v provozu tři nové vysoké pece skotského typu.

K nim v roce 1923 přibyla další, označovaná dodnes jako VP4. Každá pec měla čtyři ohřívače větru, pouze VP2 jela na tři ohřívače. Teplota větru dosahovala 800 až 850 °C. Za zmínku stojí, že spolu s výstavbou VP4 bylo vybudováno nové moderní rudiště.

„S modernizací pece se postupně navyšoval její objem i výroba. V roce 1945 měla VP4 objem 530 m3 a byla schopna vyrobit ročně kolem 56 kilotun železa. Dnes její objem dosahuje 1373 m3 a dokáže vyrobit kolem 1040 kilotun železa ročně,“ uvedl Jan Kantor, zástupce vedoucího provozu Výroba železa a oceli.

Stoletá jubilantka toho má hodně za sebou
VP4 ustála krizi třicátých let minulého století, kdy dočasně vyhasla polovina třineckých pecí, i plánované odstavení VP1 až VP3, ke kterému došlo v 60. letech.

V roce 1948 k VP4 přibyla nová VP5 (demontována v roce 1998) a v roce 1952 nová VP6. Čtyřka, která je postavena blíže centra města, je tak o 29 let starší než její mladší kolegyně.

Během generálních oprav v 60. letech byly na obou pecích zavedeny uhlíkové výdusky. Cílem bylo zachování objemu výroby všech původních šesti vysokých pecí.

Významným milníkem byl pro VP4 rok 1995, kdy došlo k instalaci mnohých pokrokových prvků, mimo jiné předehřev spalovacího vzduchu a plynu pro ohřívače větru, vrtačka a ucpávačka odpichového otvoru, chladnice s nosy v sedle, rozporu a spodní části šachty. Zavedení oprav odpichových a sekundárních žlabů pomocí nízkocementových betonů vedlo ke snížení pracnosti osádek.

K další zásadní modernizaci pece, která vedla ke stabilizaci výroby surového železa, došlo v roce 2005. V roce 2013 na obou vysokých pecích došlo ke zpuštění technologie dmýchání práškového uhlí. Poslední významnou investicí na VP4 byla loňská obnova železové vrtačky a ucpávačky. Letos vyvrcholí výstavba nového ohřívače větru č. 42.

Kontroluje chod pece

Mezi nejdéle pracující údržbáře vysoké pece č. 4 patří Václav Cieslar, revizní zámečník, který má na starosti její strojní část.

„Na VP4 pracují tři revizní zámečníci. Já kontroluji pec, další kolega ohřívače a plynočistírnu a třetí odprášení a hydrauliku. Kromě toho se podílíme na přípravách a průběhu oprav,“ přibližuje náplň práce „revizáka“ pan Cieslar, který je s vysokou pecí č. 4 spjat již více než 40 let.

Vše vykonává dle harmonogramu revizních prohlídek připravených technikem. Neřídí se však pouze přesně danými pokyny, ale i letitou praxí. Při kontrolách sazebny, rozvoden, vodního hospodářství či obsluhovacích jeřábů prostě ví, co je a co není v normě. Pec jej ale pořád dokáže překvapit.

„Hodně postupů máme za ty roky zmáknutých, ale netroufl bych si říci, že mě už nic nepřekvapí. Musím být neustále ve střehu a nenechat nic náhodě,“ dodal Václav Cieslar, který pamatuje časy, kdy VP4 neměla bezzvonovou sazebnu.

„To byla úplně jiná doba, tehdy jsme museli dost často řešit problémy s těsněním. Abychom ho mohli vyměnit, museli jsme zajistit a podložit velký zvon a vlézt do pece. Byla to opravdu těžká a velmi špinavá práce, která nám naštěstí s příchodem bezzvonové sazebny odpadla,“ vzpomíná pan Cieslar, který by si už práci na jiném výrobním zařízení huti nedokázal představit.

Vysoká pec je podle něj výjimečná a pohled, který nabízí, se jen tak něčemu nevyrovná.