Třinecké železárny se na tomto kroku dohodly s dodavatelem energií, dceřinou společností Energetika Třinec, která potřebný objem nakupuje z větrných, vodních či solárních elektráren. Zelená energie je využívána pro osvětlení, napájení i provoz klimatizací kanceláří. „Je to jedna z řady aktivit směřujících ke snižování uhlíkové stopy,“ říká generální ředitel hutě Jan Czudek.

Na kompenzaci emisí CO2 obě firmy pracují i v dalších oblastech, část z nich cílí na oblast energetiky. Při výrobě elektřiny například firma Energetika Třinec nahradila část paliva biomasou. Nyní se zaměřuje na možnost výstavby fotovoltaických elektráren. „Momentálně posuzujeme vybrané výrobní haly v areálu hutě pro instalaci fotovoltaických panelů pro čistou energii. Aktuálně nejdále je projekt solární elektrárny na nové výrobní hale odloučeného provozu Tažírny oceli ve Starém Městě,“ vysvětluje Petr Matuszek, ředitel Energetiky Třinec.

„Ocel je nepostradatelná při dosahování klimatických cílů Evropské unie díky její zásadní roli pro železniční dopravu, větrné či vodní elektrárny a komponenty pro ekologický automobilový průmysl.“Jan Czudek, generální ředitel TŽ

Hala by měla v ideálním případě energii ze slunečního záření v předpokládaném objemu 180 000 kWh využít pro napájení pomocných zařízení v areálu tažírny. Fotovoltaické panely pokryjí 2500 m2 plochy na střeše nové výrobní haly, kde jsou umístěny nové návazné technologie loupání a broušení. V provozu by fotovoltaická elektrárna měla být ještě v letošním roce s celkovou předpokládanou investicí do pěti milionů korun, z nichž část bude možné pokrýt z příslušného dotačního titulu.

Instalace fotovoltaických elektráren se netýká pouze Třineckých železáren, obdobné projekty se připravují i pro některé dceřiné společnosti, které z třinecké oceli vyrábí.

Samotná ocel jako nekonečně recyklovatelný materiál ideálně naplňuje principy environmentální udržitelnosti. „Ocel je nepostradatelná při dosahování klimatických cílů Evropské unie díky její zásadní roli pro železniční dopravu, větrné či vodní elektrárny a komponenty pro ekologický automobilový průmysl,“ podotýká generální ředitel hutě.
Upozorňuje, že přesto patří Evropské ocelářství k sektorům nejvíce ohroženým tzv. únikem uhlíku. „Evropská unie musí narovnat konkurenční hřiště, jinak průmysl v Evropě zanikne,“ dodává. Oceláři v nejbližších letech ponesou přímé i nepřímé náklady na povolenky, a to i přesto, že Evropa produkuje pouze 9 % světových emisí CO2. Bez zavedení ochrany trhu nebude cenově konkurenceschopná.