Na svém webu píšete, že vám těžký průmysl učaroval v dětství během dovolené v Beskydech. Na mnohé děti ale můžou fabriky působit spíše monstrózně až děsivě.
Já to měl jinak. Během cesty po okolí jsme zastavili právě u Olše, u vysoké pece č. 4. Ten pohled nikdy nezapomenu, fascinovalo mě to natolik, že mě to už nepustilo.
Od té doby uteklo přes třicet let. Jak vnímáte Třinecké železárny dnes?
V osobní úrovni vnímám tuto fabriku pořád stejně. To, jak na mě působí a jak mě okouzluje, se nijak nezměnilo. Třinecké železárny jsou pořád stejně monumentální a naprosto uchvacující.
Pokud jde o technologickou rovinu, které jsem kdysi vůbec nerozuměl a nerozumím jí koneckonců ani doposud, tak musím říct, že úroveň jejího vývoje je zcela dechberoucí. Jezdím tady fotit od roku 2009, proto můžu srovnávat. Navštívil jsem i jiné hutě tohoto typu v Čechách, a v mnohých to bylo deprimující.
Tady jde technologický vývoj tak neuvěřitelnou měrou dopředu, až to člověka uvádí v úžas. Ani si teď nedovedu vybavit, které jiné železárny ve střední a východní Evropě se za posledních 15 až 20 let takhle vyvinuly. Dějí se tedy opravdu podivuhodné věci.
Vaše fotografie mají velkou dokumentární hodnotu, mnohé fabriky, které jste fotil, už neexistují …
Věřím, že v případě Třineckých železáren tomu tak nebude. Říká se, že vysokopecní prvovýroba se udrží pouze v místech s přímým napojením na moře a ty vnitrozemní vyhasnou. Což je možné, ale jestli nějaké přežijí, tak to bude právě Třinec. Protože tady se do ekologie a technologie investuje tolik, že nevidím jediný důvod, proč by to mělo skončit.
Jak hodnotíte poslední tři dny strávené v Třineckých železárnách?
Počasí je příšerné, pořád jen azuro. Těžko si představit horší počasí.
Co byste tedy uvítal?
Cokoli jiného, alespoň decentní mráček. Nevím, jak to mají ostatní fotografové, ale mně se při pohledu na modrou oblohu nedělá psychicky ani fyzicky dobře. A hlavně když mám odvést nějakou dokumentární práci. Doufám, že se sem budu moct na podzim vrátit a zopakovat některé body.
V Třinci můžete nafotit uzavřený hutní cyklus, kterou část výroby máte nejraději?
Jsem vysazený na válcovny, ty mě opravdu hodně baví. Vysoké pece jsou taky super, ale válcovny jsou válcovny.
Fotíte technologie, ale i lidi, jak je vnímáte?
Přemluvit někoho, aby se stal součástí fotky, je nadlidský výkon. Nejenom tady v Třinci, ale všude. V okamžiku, kdy přijdu na ocelárnu, kde je třicet lidí, a začnu vyndávat foťák, tak se začnou rozprchávat. Než vyndám stativ, tak už tam často není nikdo, což je opravdu škoda.
