Jak vlastně vznikala spolupráce Úřadu průmyslového vlastnictví s Českou hutnickou společností (ČHS), potažmo s Třineckými železárnami (TŽ)?
Náš úřad se vždy snažil pomáhat průmyslu, inovativním podnikům, vynálezcům a zlepšovatelům. Máme dlouholetou zkušenost s účastí na strojírenských veletrzích či na veletrzích vynálezů.
Bohatá tradice vynálezeckých veletrhů ale v posledních patnácti letech upadla v zapomnění, proto ve chvíli, kdy se na nás ČHS obrátila s prosbou o spolupráci při organizaci Invent Areny, jsme se rozhodli do toho s nimi jít. Jejich nápadem se otevřela šance udělat kus práce přispívající k propagaci výsledků výzkumu a vývoje, inovativních řešení a nejlepších technických vymožeností z republiky.
Podařilo se to? Jaké jste měl z posledního třineckého veletrhu dojmy?
Kromě mezinárodních a evropských veletrhů jsme měli zkušenosti z pražského veletrhu vynálezů, který se konal na výstavišti v Holešovicích. V Třinci se podařilo uspořádat něco na soudobé, neváhal bych říci i vyšší úrovni.
Prostory Werk Areny dávaly více možností než ty, které jsme si mohli dovolit v Praze. Byli jsme velmi příjemně překvapeni a myslím si, že i vystavovatelé odjížděli s pocitem, že o ně bylo dobře postaráno. Návštěvníci zase měli skvělou možnost seznámit se s novinkami v různých oblastech techniky.
Počátky ochrany duševního vlastnictví u nás jsou spjaty se vznikem Československa. Jak se za těch více než sto let českým firmám v tomto oboru daří?
Já bych naše firmy rozdělil nejen na velké a malé. Porovnal bych je i s firmami z jiných evropských států. V úspěšných evropských zemích firmy, bez ohledu na svou velikost, pečují o své duševní vlastnictví lépe než většina našich.
Platí u nás, že čím je firma větší, tím o duševní vlastnictví dbá více?
Zpravidla ano. Je to dáno tím, že mají větší potenciál a mohou si dovolit najmout patentové zástupce. Mají tak šanci poznat, jaká se v duševním vlastnictví ukrývá síla.
Ve světě platí, že až 85 procent majetku firmy je nehmotného. Nemusí to platit u všech odvětví, ale je to průměr. Je pochopitelné, že hlavní překážkou v investování do duševního vlastnictví je u malých firem skutečnost, že prostě nemají čas, kapacitu a prostředky na to, aby se mohly zabývat něčím jiným než výrobou a co nejlepším umístěním finálních výrobků na trhu.
Velké firmy tak mají jistou výhodu…
Firma s dostatečným kapitálem si to dovolit může, a pokud si skutečně vybuduje potřebné know-how, tak může kromě umisťování výrobků na trh prodávat třeba licence. Pokud je prodáváme, nepotřebujeme ani výrobní kapacitu, ani výrobní sílu, ale inkasujeme peníze z toho, že jsme někomu umožnili výrobu provádět namísto nás. Druhá firma nám ze svého zisku platí příslušný podíl.
Vyvážené je, když výrobci nabízí své dobré technické řešení jiným výrobním kapacitám, nejlépe v zahraničí. Obě strany vyrábí totéž, ale každá pro svá teritoria. Autor dobrého technického řešení tak vydělává na dálku. Firmy, které to aplikují, se ve světě drží na prvních příčkách.
České firmy jsou schopny výrobní postup vymyslet, umí ho poměrně dobře prodat, ale nedokážou ho dostatečně právně ochránit, ani dostatečně efektivně nabídnout konkurenci.
A co nám tedy chybí?
Domnívám se, že nám chybí hlavně povědomí, mnohým podnikům také prostředky. Nelze říci, že je duševní vlastnictví tou správnou cestou za všech okolností. Jsou však obory, ve kterých se bez efektivní práce s duševním vlastnictvím podnikat téměř nedá. Mám na mysli třeba farmacii. A pak jsou obory, kde lze dobře uspět i bez rozvíjení duševního vlastnictví.
České firmy se tak mají kam posouvat…
Ano, a proto jsme uvítali spolupráci s ČHS a TŽ. Chtěli jsme jít naproti nedostatečnému povědomí o ochraně duševního vlastnictví. O optimální strategii ochrany, o možnosti získání odborného zástupce či prostředků z prodeje licencí.
A jak je to s duševním vlastnictvím a Green Dealem? Sledujete nárůst přihlašovaných vynálezů a inovací právě v oborech směřujících k ochraně klimatu?
Technika je rozdělená do 250 tisíc oborů. Z těchto oborů lze vytipovat tzv. obory zelené, nové ekologické zdroje energie, systémy úspory energií a jiné. Není sporu o tom, že když Evropa podporuje třeba ekologii, tak v dané oblasti vzniká více nových technických řešení.
Co se týče Green Dealu, počet nových technických řešení roste více v jiných členských státech než u nás. I přesto, že je náš výzkum a vývoj podobně masivní, zahraniční univerzity, výzkumné ústavy a soukromé inovativní firmy jsou zvyklé podávat patentové přihlášky rutinně. Úplně na vše, na co přijdou. U nás tomu tak není. Takže to zrcadlení je menší.
Všichni známe spojení „mít patent na rozum“. Myšlenka se však patentovat nedá, je to tak?
Myšlenku jako takovou patentovat nelze. Říká to celosvětově harmonizované patentové právo. Neznamená to ale, že když mne napadne, že smíchám-li vodu s cukrem a solí v běžné pokojové teplotě, tak vznikne lék proti rakovině, to už patentovatelné je. Musím ale prokázat, že to funguje. Bez myšlenky by patent nevznikl.
Existuje dokonce celá řada pokusů o získání patentů na věci nefungující, interně tomu říkáme perpeťák. Ten, kdo ho přihlašuje, svůj návrh popíše a nakreslí, jak jeho nápad bude nekonečně dlouho produkovat energii, aniž by do něj byla energie přidána. Fyzikálně je to na základě stávajícího lidského poznání nemožné, patent by tedy udělen neměl, ale samozřejmě záleží i na tom, jak šikovně je přihláška vynálezu napsaná. Nikde navíc není psáno, že vše, co je patentováno, je funkční. Může se to tak pouze tvářit.
