„Když jsem začínal, na soustruhu jsem dělal osičky pro popelnice. To ještě byla společnost Ferromoravia. Později jsme přešli pod Třinecké železárny,“ přiblížil Zdeněk Neugebauer, který později okusil další pracovní pozice v tažírně. „Momentálně dělám tažce na kombinovaných tažných strojích KTS-3 a KTS-4,“ doplnil Neugebauer.

Tažec je, podle slov Zdeňkova nadřízeného, nejzodpovědnější funkce na celé lince. Na něm záleží, jestli finální výrobek bude mít požadované rozměry, což je průměr a délka. Musí stroj nastavit tak, aby vznikl požadovaný výsledek a z linky vyjel žádaný produkt. „Cítím zodpovědnost, někdy pracují i nervy. Ale dělám to více než 15 let, tak už nějaké zkušenosti mám. Přesto mě občas něco překvapí, takže se učím stále,“ pokračoval tažec, který musí být neustále ve střehu, aby bylo vše podle zadání a požadavků zákazníka.

„Na lince táhneme různé jakosti materiálu – od měkkých až po tvrdé. Přitom každá jakost se v průvlaku chová jinak. I když mám stejný průměr materiálu, stejný průvlak, tak při jiné jakosti mi finální výrobek nemusí vyjít. Pak musím udělat na lince takové úpravy, aby jiná jakost vyšla podle požadovaného plánu,“ vysvětlil Neugebauer, který má k ruce ještě další tři kolegy. Jsou to dva naváděči a rovnač/frézař, což je sdružená pozice. Dělají na šichty – týden ranní, týden noční a týden odpolední.

„Práce mě baví, i když někdy více jindy méně. Nestěžuju si, hlavně chci dobře dělat svou práci,“ svěřil se tažec, jehož profese se již nikde nevyučuje. Dotyčný se k ní musí „prodrat“ přes různé výrobní linky, pracovní místa a až po delší době, kdy projde alespoň polovinu provozu v tažírně, získá kýžené zkušenosti. „V případě mé absence (dovolená, nemoc) máme v tažírně proškolené kolegy, kteří sice pracují jinde, ale jsou zaučeni i na mou pozici a dokáží kdykoliv zaskočit,“ uzavřel Neugebauer.