Za posledních deset let prožil Arthur F. Sniegon v Česku jen čtyři roky. Posláním se mu totiž stala záchrana slonů na černém kontinentu, a tak je z mladého dobrodruha detektiv, bojovník proti pytláctví, pejskař, včelař a samozřejmě ochránce afrických majestátů. Se záchranou slonů se pojí hned několik projektů třinecké neziskovky Save-Elephants, jejímž je Arthur zakladatelem. Jeden z nich má pro mnohé možná trochu netradiční zaměření – včelařství. Nasnadě je tedy otázka, jak vlastně může tento malý, dotěrný hmyz s žihadly velkým chobotnatcům pomoci.

„Včelí agresivita je skvěle využitelná při ostraze polí před slony, kteří sem chodí ze stejného důvodu jako člověk – najíst se.“Arthur F. Sniegon

Arthur společně s dalšími dobrovolníky staví okolo pěstitelských polí malozemědělců úly, které včely dobrovolně kolonizují. „Vytvoříme tuto včelí bariéru, v níž jsou úly zavěšeny na kůlech v rozmezí deseti metrů. Mezi nimi je drát, o který když slon zavadí, kůly rozhýbe a včely zaútočí,“ popsal princip Arthur a dodal: „Africké včely jsou daleko bojovnější než ty, na které jsou zvyklí čeští včelaři. Právě tato agresivita je však skvěle využitelná při ostraze polí před slony, kteří sem chodí ze stejného důvodu jako člověk – najíst se. Nebo chtějí polem třeba jen projít, ale holt když se jím vydá celé stádo, je po úrodě,“ popisuje s tím, že pro lidi z chudých oblastí Kamerunu či Čadu je tato úroda mnohdy jediným zdrojem skromné obživy a místní tak často v konání pytláků vidí prakticky záchranu.

Psí detektivové v akci

Zatímco se včelí hlídačky snaží problémům předcházet, psí projekt se již zaměřuje na potírání pytláctví a překupnictví. Čtyřnozí detektivové jsou speciálně vycvičeni na hledání pašeráků ulovené zvěře či slonoviny. Jde o belgické ovčáky, z nichž někteří mají české kořeny. „Chápeme, že v nejzapadlejších oblastech, kde je zdravý prales, je lov součástí života. Problém je, že tím, jak se společnost v Africe globalizuje, zrychluje, tak si chce i městské obyvatelstvo dopřát tradiční obživu, tedy maso z pralesa, kterému se globálně říká bushmeat. Nejí se tedy lokálně, u pygmejů nad ohněm, ale zvířata se převážejí do restaurací, do zahraničí, kde se prodávají jako delikatesy,“ popsal problém mladý ochránce.

V minulém roce se však kvůli administrativním komplikacím nepodařilo uskutečnit mnoho terénních misí se psy. „Je třeba k tomu přičíst i korupční prostředí. I když chcete dělat něco dobrého, chcete pomoci, narazíte na odpor místních, podplacených, často státem nezaplacených úředníků, kteří si pak peníze hledají jinde. Protože stát tam opravdu nefunguje,“ popsal další překážky rodák z Třince, který se ale nevzdává, a proto letos poputují čtyři psi do největšího konžského národního parku Odzala-Kokoua.

Důležitá osvěta

Kromě samotné práce v Africe je však potřebné také šířit osvětu v Česku. Pomoc na černém kontinentu totiž potřebuje podporu od nás. A tak se neziskovka pořádá nejen taneční akce, ale také přednášky nebo výstavy. Ta nejnovější se bude konat ve Windholz cafe gallery v Bystřici, kde své Australské snění představí Kamil Štalba. Vernisáž je naplánována na sobotu 17. března v 18 hodin.