V upraveném parčíku naproti oldřichovické základní škole se vyjímá nová pamětní deska, kterou minulý čtvrtek slavnostně odhalili primátorka Třince Věra Palkovská, zástupci místní organizace PZKO, představitelé osadního výboru Oldřichovice a další hosté.
„Největší síla našeho národnostně smíšeného regionu tkví v kořenech, tradicích a lokálním patriotismu. A každého, kdo se zapíše svým dílem a působením do dějin našeho regionu, je třeba si vážit. Oldřichovice jsou významnou součástí Třince a jsme pyšní na to, že jsme mohli odhalit pamětní desku těmto dvěma významným osobnostem kulturního života spojeným s Oldřichovicemi,“ uvedla Palkovská.
Vzpomínkový akt v parku, kde již padesát let roste lípa, jež připomíná výročí založení republiky, byl také příležitostí vzpomenout na významné datum 28. října.
Jan Tacina (*25.10.1909 v Oldřichovicích, †16.12.1990) byl významným etnografem, folkloristou a muzikologem. Sebrané dílo Jana Taciny je dodnes inspirací pro regionální folklorní soubory. Díky jeho celoživotní práci se mu podařilo uchovat několik tisíc textů písní, básní a tanců z oblasti Slezska a tím je zachránit před zapomněním. Svým dílem tak přispěl k zachování místní kultury a tradic. Patřil mezi protifašistické bojovníky, byl vězněn v koncentračních táborech a i v tomto prostředí se mu podařilo zachránit okolo 550 básní a písní, které dokládají tehdejší útrapy a hrůzy. Byl jedním z největších znalců písní a tanců z různých regionů Slezska, publikoval knihy a odborně zaměřené články a spolupracoval s folklorními uměleckými soubory na jejich repertoáru.
Polský básník, spisovatel a redaktor působící na Těšínsku Henryk Jasiczek (*2.3.1919, † 8.12.1976) prožil své dětství a mládí u příbuzných v Oldřichovicích. Oldřichovice považoval po celý život za svůj domov a často sem přijížděl. Vzpomínka na Oldřichovice a okolí se odráží v jeho básních či drobných literárních útvarech. Publikoval v polštině, slezském nářečí i češtině. Svým smířlivým národnostním postojem patřil mezi osobnosti, které se výrazným způsobem zasloužily o budování dobrých vztahů mezi Čechy a Poláky žijícími na Těšínsku.
Po válce působil až do roku 1957 jako šéfredaktor novin „Głos Ludu“. Od roku 1958 byl redaktorem Krajského vydavatelství v Ostravě a zakladatelem polského časopisu pro děti „Jutrzenka“. V roce 1959 ukončil studia polonistiky na Univerzitě Karlově v Praze. Spisovatel publikoval v polských časopisech pro děti v Československu a kulturně – literárním časopisu „Zwrot“. Jasiczek byl také zakládajícím aktivním členem Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO), ve kterém od roku 1945 do roku 1968 vedl literárně-uměleckou sekci. Byl členem Svazu československých novinářů, Svazu slezských spisovatelů (Związku pisarzy śląskich) a Svazu československých spisovatelů. Za svou kulturně-společenskou činnost byl mnohokrát oceněn a vyznamenán (také Svazem československých spisovatelů). Během Pražského jara podporoval reformní křídlo komunistické strany. Politický postoj a veřejné projevy Henryka Jasiczka po okupaci v roce 1968 vedly k jeho odvolání z veřejného života. V Československu i Polsku byly Jasiczkovy básně v letech 1969 – 1989 zakázány.
