Domov pro seniory po rekonstrukci ožil

Domov pro seniory Slezské diakonie SAREPTA Komorní Lhotka vstal z popela. Během dvou let intenzivních stavebních prací prošel objekt kompletní rekonstrukcí, která vyšla na 130 milionů korun. Slavnostní otevření zmodernizovaných prostor proběhlo minulý týden.

Obyvatel domova Jaromír Jahn je ve svém pokoji moc spokojený. Foto: mr

„Co všechno se u nás změnilo? Asi úplně všechno. Provedli jsme sanaci budovy. Máme novou kanalizaci, záložní zdroj, nové pokoje, které mají vlastní sociální zařízení. Máme novou půdní nástavbu, ve které jsou také pokoje. Objekt je bezbariérový. Zkrátka u nás opět našlo domov šedesát spokojených klientů, kteří měli v minulých měsících dočasné zázemí v Karviné,“ popsala vedoucí domova Halina Pientoková.

Ředitelka Slezské diakonie Zuzana Filipková zavzpomínala, že před rekonstrukcí byl tento domov pro seniory jedním z nejhorších zařízení v České republice. V objektu byla plíseň, na pokojích musely být přímotopy a obyvatelé trpěli nedostatkem soukromí.

„To se změnilo. Dnes máme 42 jednolůžkových a devět dvoulůžkových pokojů, všechny s vlastním bezbariérovým sociálním zařízením. Zapracovali jsme i na paliativní péči. A máme i spoustu plánů, jak to všechno ještě vylepšovat. Už nyní ale můžu říct, že nabízíme krásné a bezpečné prostředí,“ uvedla ředitelka.

Prozradila, že asi nejnáročnější fází rekonstrukce bylo přestěhovat všechny klienty do náhradních prostor v Karviné.

„Když se po dvou letech vrátili, zaslechla jsem od nich slova údivu a také radost, že jsou konečně doma. A o to nám jde především, aby se zde všichni cítili v bezpečí,“ doplnila Halina Pientoková.

Ministr žasl
Slavnostní otevření si nenechal ujít ani ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. A nešetřil slovy chvály. „Přesně tak má vypadat zrekonstruovaný domov pro seniory 21. století. Lidé, kteří zde žijí, mají nejen své soukromí, ale i úžasnou péči,“ řekl ministr. Poděkoval i svému předchůdci Marianu Jurečkovi za program Národní plán obnovy, bez jehož podpory by rekonstrukce nebyla možná.

Samotní obyvatelé se už v novém domově zabydleli. „Jak se mi tady bydlí? Nádherně. Když nás přivezli, bál jsem se skoro čehokoliv dotknout, tak to je nové a čisté,“ usmíval se spokojeně Jaromír Jahn. Pochvaluje si, že je na pokoji sám, takže si ho mohl vyzdobit podle svého vkusu svými obrazy. V pokoji má také počítač, na kterém sepisuje své paměti pro vnučku. „To by ale nebylo nic, kdyby tady nebyly ty úžasné sestřičky a pečovatelky. Jsou moc hodné a ochotné. A taky tady skvěle vaří, takže se mi tu bydlí moc dobře,“ dodal Jahn.

Další zprávy z regionu