Mamince se totiž narodila už ve 25. týdnu s váhou 660 gramů a měřila 33 centimetrů. Dívenka žije, je ráda na světě, ale její roční terapie a cvičení stojí více než půl milionu korun.
„Byli jsme tenkrát na dovolené v Českých Budějovicích. Já jsem byla v šestém měsíci těhotenství a najednou jsem začala rodit. Na druhý den byla Eliška na světě. Prvních šest týdnů po jejím narození jsme vůbec netušili, zda přežije,“ vrátila se 3,5 let nazpátek Eliščina maminka Veronika Sládková.
Jakmile byl Eliščin stav stabilizovaný, vrtulník ji s maminkou přepravil do ostravské fakultní nemocnice. Zde přišly další komplikace – nemocné bříško, zánět tlustého střeva, špatné nálezy v hlavičce. Jediné zdravé bylo srdíčko. Lékaři čekali, až přibere na váze, aby ji mohli operovat. Po osmi a půl měsících v nemocnici mohla Eliška i s maminkou domů. Konečně Elišku viděla i celá rodina. Dívenka začala cvičit a rehabilitovat. Osud však po devíti měsících ukázal svou odvrácenou tvář a Eliška skončila zase v nemocnici.
„Dostala oboustranný covidový zápal plic. Byla uvedena do umělého spánku a musela znovu na umělou dýchací podporu. Bojovala a vrátila se mezi živé. Ovšem v posteli ležela jako hadrová panenka. Veškerá dřívější cvičení přišla vniveč, opět jsme byli na začátku,“ vyprávěl Eliščin tatínek Rostislav Buštík.
V té době měla Eliška za sebou spoustu transfuzí krve, operaci očiček, tři operace bříška a 10 operací hlavičky a další zákroky. Rodiče se opět vrhli na cvičení a poslední dva roky velmi intenzivně. „Jednou týdně cvičíme doma s kamarádkou, která je fyzioterapeutka, potom dojíždíme do ostravské Arkády a Pokroku,“ pověděla maminka, která vloni vyrazila s Eliškou na 14denní pobyt na Slovensko. Elišku tam čekaly dva týdny intenzívního cvičení a terapií. Deset dnů pak Eliška strávila plaváním s delfíny v Turecku.
Vše ale stojí peníze a pojišťovny Eliščinu léčbu nehradí. „Loňský rok nás veškeré náklady s Eliščinou léčbou vyšly na téměř 550 tisíc korun. Letos to bude o 100 tisíc více, protože s dcerou chceme slovenský pobyt absolvovat dvakrát. Jeden přijde na 100 tisíc,“ vysvětlila maminka.
Jedno je jisté, bez cvičení a terapií Eliška nemůže být. „Je to bojovnice a vše si musela sama vybojovat. Ač dělá veliké pokroky, její levá strana tělíčka je celkově slabší. Do jejích šesti let proto musíme být velice intenzivní. To se tvoří člověk a vše jde velmi rychle,“ pokračoval tatínek. Eliška má ráda společnost, proto bude od dubna docházet jednou týdně do školky.
„Když vidíte, jak se snaží, jdete s ní. Nemůžete to vzdát. Eliška je ráda s lidmi, miluje zvířata, na vše sahá, poznává svět. Chceme s ní jít co nejdále – nejlépe, aby vedla svůj vlastní plnohodnotný život,“ shodli se rodiče a dodali: „Ceníme si veškeré podpory a jsme za každou pomoc ze srdce vděční. Znamená to pro nás opravdu mnoho, protože díky tomu může Eliška jít dál.
Rok patří Elišce
Nadační fond Smilovice pořádá benefiční běhy pro postižené děti. „Letošní rok věnujeme Elišce, přičemž samotný běh se koná 27. července. Zájemci však mohou přispívat již nyní, bližší podrobnosti naleznou na sociálních profilech a webových stránkách našeho fondu,“ upřesnil Martin Eschner, starosta Smilovic. Pomyslným uzavřením roku pro Elišku bude lednový ples ve Smilovicích. Po něm představitelé fondu předají rodičům Elišky výtěžek celoroční sbírky.
