V mládí jste závodně hrával fotbal. Jak jste se ocitl na umělecké dráze?

Hrával jsem první juniorskou ligu za Duklu Praha. Pak jsem odešel do Německa. Pomýšlel jsem na ty nejvyšší mety, na Bundesligu. Dostal jsem se na týdenní zkoušku do Eintrachtu Frankfurt. Už v té době byla ta úroveň někde jinde, hráči v Německu byli zažranější, než jsem byl zvyklý u nás. Usoudil jsem, že na to nemám.  Řekl jsem si, buď ty úplně nejvyšší mety, nebo nic. A šel jsem studovat film a fotografii.

 Jste filmovým režisérem, scenáristou, spisovatelem a fotografem. Které odvětví je vám nejbližší?

Fotografie mě po studiích nějakou dobu živila. Psát jsem chtěl vždycky, ale dostal jsem se k tomu až později. Můj první dokumentární román – Muž, který stál v cestě – vyšel před čtyřmi lety. Brzy se objeví kniha Stromy do nebe, ta bude pátá za poslední čtyři roky. V poslední době píši a fotografuji, měl jsem řadu výstav. Stal se ze mě chodec, chodím krajinou, vyhledávám lidi, sbírám jejich příběhy, zpracovávám je do literární formy a ilustruji je černobílými fotografiemi.

 V Českém Těšíně jste kdysi navštívil filmový festival.

Jsem tady už počtvrté. Předtím jsem tady byl dvakrát na filmovém festivalu a jednou jsem přijel jen tak, protože se mi tady zalíbilo. Český Těšín jsem si oblíbil. Fascinuje mě tenhle hraniční most (Most přátelství – poblíž Čítárny a kavárny Avion – pozn. red.). Nějaký čas jsem žil v Berlíně. Za městem byl také takový most, spojoval východní Německo se Západním Berlínem. Na tom mostě se vyměňovali špióni mezi východem a západem.  A právě hraniční most v Českém Těšíně mi připomíná ten v Berlíně. Přijde mi zajímavé i to, že z původně jednoho města jsou nyní dvě, spojují je lidské osudy.