Důvodem je spárkatá zvěř, která malé jedličky ožírá. Fotograf navrhuje pro záchranu lesa založit občanské sdružení. Jediným rozumným řešením je dle jeho slov oplocení Mionší, jaké má například Žofínský prales na Šumavě a v Beskydech u Bumbálky prales Salajka.
„Jedle nemá šanci vyrůst, protože je pro přemnoženou zvěř snadnou potravou. A že je zde hodně zvěře, to se nemůžeme divit. Součástí Mionší je totiž i soukromá honitba, jejíž vlastník ještě naváží zvěři krmení, aby přišla,“ popsal situaci Burda.
„Každým rokem několik desítek tun cukrové řepy, kterou pak rozváží ke krmelištím umístěným poblíž obvodu celého pralesa. I to je důvod, proč se v Mionší zdržuje zvěř ve vysokém počtu. Má zde klid a v zimě nadbytek potravy,“ pokračoval fotograf. Podle jeho slov jedle do zdejšího regionu historicky patří, ovšem v pralese se s ní setkáte jen sporadicky.
„Výjimkou je třeba místo poblíž lovecké chaty, kde v 70. letech minulého století vysadili desítky jedlí na malém prostoru a oplotili je. Proto jedle přežily a nyní to jsou vysoké stromy,“ pokračoval Burda s tím, že v pralese jsou i jedle, které byly kdysi jednotlivě oploceny. Ovšem o oplocení se nikdo nestaral a některé jedle nemohou růst, protože je poničené pletivo dále nepustí,“ posteskl si fotograf.
„V současné době zbývá v pralese posledních několik set původních dospělých matečných jedlí, ze kterých každým rokem vyraší tisícovky malých semenáčků. Všechny jsou, bohužel, spaseny vysokou zvěří a žádná nemá šanci na další růst,“ doplnil Burda.
Zvěř je problém
Že spárkatá zvěř jedle ohrožuje, potvrdila i mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová. „Nájemce honitby v této oblasti zvýšil na naši žádost odlov zvěře,“ upřesnila mluvčí s tím, že pro zachování a údržbu pralesa je zpracován plán péče, který podrobně popisuje opatření přípustná pro zachování biologické stability dané lokality. Garantem je Správa CHKO Beskydy.
„Ale jde o bezzásahové území. Respektujeme tedy smlouvu a žádné práce tam neprovádíme, aby mohli vědci a ochránci přírody pozorovat přirozený vývoj tohoto území,“ vysvětlila Jouklová.
Smlouvu o vymezení bezzásahového území 16. listopadu 2017 podepsali tehdejší generální ředitel státního podniku Lesy ČR Daniel Szórád a ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc. Jádrové území rezervace (nejcennější pralesovitý porost s výměrou 157,23 hektaru) je ponecháno bez zásahu samovolnému vývoji. Maximálně se zde uplatňují přirozené procesy, člověk zde nic nekácí, neodváží žádné dřevo, ani nevysazuje sazenice dřevin. Vše se nechává na přírodě s výjimkou opatření zmírňujících negativní vliv spárkaté zvěře na odrůstání mladých dřevin.
Jde o dlouhodobý jev
„Neúměrně vysoké stavy býložravé zvěře – zejména jelena evropského, jsou na lokalitě nejméně 100 let. Jeleni ale také srnci – ti ovšem jsou do značné míry regulováni rysem – v potravě preferují dřeviny, které jsou na území nedostatečně zastoupeny,“ vysvětlil Tomáš Myslikovjan z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Doplnil, že z původně jedlobukového přirozeného lesa s menší příměsí javoru klenu a ojediněle i dalších dřevin se postupně stává les bukový. Staré jedle dožívají a jejich nová generace zcela chybí, nebo je zastoupena pouze jedinci do půlmetrové výšky.
V jádrovém území rezervace na vybraných relativně dostupnějších lokalitách Správa CHKO Beskydy zajišťuje individuální ochranu včetně jedlových semenáčků pomocí přenosných kovových jehlanů (klecí) nebo vyšších drátěných oplůtků. V případě izolovaných starších výsadeb na bývalých drobných pastvinách (mimo vlastní prales) se jedle chrání v několika velmi malých oplocenkách s obvodem do několika desítek metrů, nebo se zde také individuálně chrání kmínky až čtyřicetiletých jedlí rákosovými rohožemi.
„V navazující Přírodní rezervaci Uplaz, která tvoří ochranný plášť pralesa Mionší, se snažíme chybějící jedli uměle vnášet ve větších počtech. Jedlové sazenice pro zájmové lokality ochrany přírody jsou pěstovány alternativním způsobem (bez umělých hnojiv, s vysokým podílem ruční práce, s přistíněním) ze semen z původních beskydských lesů v lesní školce v Košařiskách. Každoročně díky tomu můžeme jen v nejbližším okolí NPR Mionší zajistit výsadbu zhruba 8 tisíc nových jedlí. Tyto jedle také každoročně chráníme nátěry repelenty proti okusu zvěří,“ přiblížil Myslikovjan.
Oplocení?
Roman Burda je zastáncem oplocení pralesa. Dle jeho slov se určitě najdou dobrovolníci, kteří s prací pomohou, protože se vše bude muset vynášet ručně. „Funguje to v jednom pralese na Šumavě, proč ne tady. Lidé si hlavně musí uvědomit, že je tady veliký problém, který musíme i pro příští generace vyřešit,“ apeluje fotograf. „Musíme něco udělat, vždyť v pralese leží neskutečná torza stromů. Jedle se zde dožívaly až 400 let. Nyní malé jedle slouží jako potrava vysoké zvěři. Rovněž spadané listí jim nesvědčí,“ dodal Burda.
Dle něj postačí oplocení hlavně proti jelenům, to znamená, že ve spodní části může být mezera, aby tam bez problémů prošli například zajíci. Zdánlivě prosté a logické řešení má ale podle Tomáše Myslikovjana zásadní problémy. Ve špatně přístupné lokalitě by stavba trvalého oplocení o délce přes sedm kilometrů stála několik milionů korun. Kromě neúměrně vysoké vstupní investice by údržba oplocení vyžadovala další každoroční nemalé náklady.
Navíc v pralese padají velké větve, což se může stát i za bezvětří, nebo také celé stromy při stále častějších vichřicích či sněhových polomech. „Je zcela nereálné okamžitě zajistit opravu poškozeného plotu tak, aby dovnitř bezzásahového území nevnikla zvěř,“ vysvětlil Myslikovjan s tím, že velmi ztížená by byla možnost vyhnání zvěře, která přesto vnikne do oplocené části. Velmi obtížný až nemožný by byl i lov uvnitř oplocené plochy v hustém bukovém podrostu.
Prales Mionší je nejrozsáhlejší fragment přirozeného jedlobukového lesa v České republice. Poškozování mladých jedlí srnci a hlavně jeleny patří mezi největší ekologické problémy nejen této mimořádné lesní rezervace.
