Když se kdysi přestěhovala Anna Ševečková do Hnojníku, potkala se s učitelem Bedřichem Foltýnem. Vedl tamní divadelní soubor pro dospělé a mladá Anna u něj získala roli Treperendy. „Nabídl mi, jestli nechci dělat v souboru režii. Chtěla jsem to zkusit, ale nefungovalo to. S dospělými mi to prostě nešlo. Tak jsem se rozhodla věnovat se dětem. Divadlo jsem milovala od dětství, navíc jsem měla čtyři starší bratry, kteří mě naučili všechno, od hokeje, přes volejbal až po plavání. To všechno se mi hodilo,“ začala vzpomínat Anna Ševečková.
S dětmi začala hezky pomaloučku ve třídách. Tehdy ještě ve školách neexistovala dramatická výchova. Anna Ševečková v rámci pionýrských schůzek k divadlu přistupovala formou hry. Vzala knížku, proškrtala nepotřebné texty a už měla scénář. Nejprve šlo spíše o estrády, scénky na různé besídky. Později sbírala zkušenosti v amatérském divadle ve Frýdku-Místku a začala s dětmi dělat opravdové divadlo.
„Udělala jsem si kurz a získala osvědčení, že mohu vyučovat dramatickou výchovu. Naučila jsem se, jak se divadlo má dělat. A pak už jsme pilně cvičili a začali vyrážet na různé soutěže,“ pokračovala.
S dětmi se scházela na zkouškách v tělocvičně, jednu dobu i v sále místní restaurace. Byly nadšené. Dokonce natolik, že nacvičovat chodily i o víkendech a prázdninách. Bavilo je to, a tak nebylo divu, že začaly přicházet úspěchy. Malé soubory z Hnojníku vyhrávaly i krajská kola soutěží a občas se dostaly i do celostátního kola.
Za čas se do divadla zapojily i starší děti. Mnohé začaly hrát ve druhé třídě a pokračovaly až do devítky a pak i dál. „Byla to krásná doba, protože práce s dětmi krásná prostě je,“ usmála se Anna Ševečková.
S dětmi jezdila hrát divadlo po okolních obcích, kde byly kulturní domy se sálem. Když si hru pořádně nacvičili, vyráželi na soutěže. „Porotci nás chválili, že jsou naše představení krásně hravá a dětská. Že jsme bezprostřední. A tak se stávalo, že jsme vítězili i nad soubory z lidových škol, což nás vždy těšilo,“ poukázala Anna Ševečková.
Za své padesátileté působení nacvičila s dětmi celou řadu krásných her. Bylo jich tolik, že jen stěží dokáže vybrat ty nejlepší.
„Ráda vzpomínám třeba na náš muzikál Cesta do pohádky a zpátky. S ním jsme vyhráli krajskou soutěž, dokonce jsme ho sehráli i v Chorvatsku. Patnáct herců a zpěváků stálo na jevišti a dalších dvacet pod ním, kde zpívali. Bylo to opravdu moc hezké. Hráli jsme jej v Ostravě tamním školám, což bylo úsměvné. Soubor z malého Hnojníku baví děti v Ostravě,“ vzpomínala režisérka.
Těšilo ji, že se jí dařilo do souboru získat i chlapce. „A víte jak? Nejprve jsem si s nimi zahrála fotbal, vyblbli jsme se u sportu a pak plynule přešli k divadlu. Ani si toho málem nevšimli,“ prozradila svůj recept Anna Ševečková.
Výstava v knihovně přináší svědectví z padesátileté éry hnojnického divadla. Je zde spousta fotografií, ale i plakátů, rekvizit a textů. Potěší každého milovníka divadla, ale hlavně toho, kdo s Annou Ševečkovou spolupracoval. A takových dětí bylo opravdu hodně.
