„Mám blízko k folkloru, deset let jsem hrál na housle v mosteckém souboru Górole. A od folkloru je blízko k lidové tvořivosti,“ předeslal Czepiec, podle kterého rodiče dbali, aby mladý Jan i jeho sourozenci měli zručnost v krvi. „Když někdo chtěl jezdit na kole, nejdříve si ve sběrných surovinách sehnal potřebné díly, kolo složil a pak jezdil,“ nastínil.

První pomlázku si Jan upletl jako malé dítě. „Díval jsem se, jak to dělají starší bratři, a pro začátek si od nich nechal poradit. Nejprve jsem použil tři proutky, což je opravdu jednoduché – a mohl jsem vyrazit na šmigrust,“ vzpomněl na začátky.

Ač se pletou pomlázky různé délky či tloušťky, podle Czepce je to zbytečné. „Pomlázka z osmi proutí zhruba metr dlouhá úplně v pohodě splní svůj účel. Nějaké dlouhé jsem ani moc nepletl,“ zamyslel se. „Ale viděl jsem pomlázku z 30 prutů. To již rukojeť je pořádná,“ dodal Czepiec.

Co se proutí týče, používá vrbové. „Nemám svá místa, ale při procházkách očima vybírám, kam si pro čerstvé proutí v případě potřeby zajdu. Pomlázka dobře funguje, když je čerstvá, protože se neláme,“ vysvětlil muž, který své umění předvádí i na jarmarcích v Jablunkově. „Letos a vloni samozřejmě ne, ale jinak velice rád. Rovněž nechávám děti, aby si tuto práci vyzkoušely. Bývají šikovné – někdy jim radím více, ale jsou i případy, kdy si umí poradit samy,“ pochvaloval si Czepiec, který z proutí plete pouze pomlázku. Košíky a podobné věci ne.