Ačkoliv jsem věděla, že musím bezpodmínečně znát registrační značku svého auta, samozřejmě jsem si ji zapomněla poznačit. Na místo jsem totiž dorazila firemním vozem. Naštěstí jsem zastavila kousek od automatu, tak to tolik nevadilo.

U parkovacího přístroje stál hlouček lidí. „Je to celé na guvno, jen to tam napište,“ volal rozrušeně starší pán, když jsem se představila, že jsem z Třineckého hutníku.

„Tak předně, chybí tu srozumitelný návod. Ten, co tu je, nestačí, a navíc je to všechno malými písmenky, takže potřebuji tři lupy,“ pokračoval rozezleně muž.

Když mu okolostojící lidé poradili, jak zaplatit, vhodil do automatu zbytečně velkou částku. Až následně si lidé všimli malého nápisu, že automat peníze nevrací. „Nechápu, proč tu máme takový zmetek. V Rožnově jsem nedávno platil, a všechno bylo v pořádku,“ lamentoval odcházející naštvaný dědeček.

Až všichni odešli, v klidu jsem si zkusila zaplatit. Zadala jsem značku auta, navolila si částku a zaplatila. To bylo jednoduché. Pak jsem vytáhla platební kartu a zaplatila i s ní. Také tato cesta se mi jevila jako snadná.

Následně jsem zkusila jít na věc přes aplikaci. Na boční straně automatu je QR kód, který jsem si naskenovala do telefonu. Když mě systém navedl na platební bránu mé banky a já jsem měla navoleno půlhodinové parkování zdarma, zpanikařila jsem a z banky odešla. Transakce se nezdařila, upozornil mě můj telefon.

Dobrá tedy, zadala jsem vše znovu, tedy číslo účtu a další údaje a nechala jsem se přesměrovat do banky, kde jsem potvrdila 0. Když jsem se ale chtěla vrátit zpět do parkovací aplikace, už to nešlo. Teprve nyní jsem pochopila svou chybu a do telefonu si aplikaci MPL nainstalovala. Pak už šlo vše jak po drátku a systém mě intuitivně navedl na platbu.

Jak to celé dopadlo, si přečtěte v Třineckém hutníku.