A jaký má tato skromná žena recept na dlouhověkost? Být v klidu, nad ničím se nerozčilovat, sem tam si dát půlečku – nejraději slivovičku. A pravidelná strava. „Vždy snídat, obědvat a večeřet ve stejný čas. Po jídle si ráda dám skleničku plzeňského piva, které mě vyléčilo, když jsem měla zdravotní problémy. Nyní se cítím skvěle,“ zdůraznila oslavenkyně, která se vdávala ve dvaceti letech.
Do práce nechodila, starala se o domácnost a děti – dva syny a dceru. „Manžel pracoval v Třineckých železárnách na válcovně. Zemřel v roce 1996,“ doplnila. Co se domácnosti týče, nechybělo ani menší hospodářství. Chovaly se krávy, prasata, později ovce, kozy. K tomu bylo potřeba obhospodařit malé políčko.
Oslavenkyně, která celý život bydlí v Nýdku, se v současné době kromě tří dětí raduje i ze čtyř vnoučat, sedmi pravnoučat a pěti prapravnoučat. Všechna vnoučata bydlí v Nýdku a další pokolení většinou rovněž poblíž, kromě Nýdku ještě v Dolní Lomné a Bystřici. Jedna pravnučka žije v Českém Těšíně a pravnuk v Ostravě. „Moc mě těší, když se rodina schází včetně těch nejmladších,“ řekla.
Jak prozradila její dcera, maminka, dokud mohla, hospodařila ještě se synem. To jí bylo kolem 70 let. Nyní již špatně chodí a dny tráví nejraději doma, večer se chvíli podívá na televizi. Ovšem v létě si ráda sedne na zahradu, protože výhledy do krajiny jsou od jejího domu opravdu úchvatné. „Ale kdysi maminka ráda štrikovala kopýtka. Rozdávala je na svátky, v kostele. Některé skončily až na Ukrajině,“ dodala dcera Emilie Martynková s tím, že 100letá jubilantka je zároveň nejstarší občankou Nýdku.
